V pátečním odpoledni jsme se sešli ve vestibulu hlavního nádraží v Brně ve skromném počtu čtyř účastníků (Kari, Marťas, Karas, Pepís). Vlakem z pátého nástupiště jsme se vydali směr Náměšť nad Oslavou. Cesta příjemně utíkala a o hodinu později už nás vlak vysadil na nádraží v Náměšti.
Víkendovka
Alespoň na jednu noc se odlepte od televize, mobilu, pohodlí domácnosti, vymožeností moderní doby a vyrazte s kamzíky ven.
Pláněmi 2009
Do Bíteše jsme odjeli od Grandu. Dojeli jsme do Bíteše a šli do Zdeniččiny ordinace. Odtud jsme pokračovali do muzea, kde nám vedoucí řekli, že je důležité znát minerály, o kterých jsme se nakonec nic nedozvěděli. Jenom z historie Velké Bíteše nebo Býteše za starověku.
Tři dny v Obůrce
Sobota, půl deváté ráno, Židenické nádraží. Všichni jsme se bez problémů sešli, dali dohromady papírování, pak přišla Kecka (pozdě) a tak jsme to dali dohromady ještě jednou. Pro drobném šachování po nástupištích jsme nastoupili do vlaku směr Blansko a vyjeli.
Cesta nám utekla a tak jsme v půl desáté byli na místě. Karas pohlídal batožinu na autobusovém nádraží, odkud nám za necelé 3 hodiny jel bus do Obůrky a ostatní se šli s Pepís a Kikinou projít do města, k zámku.
Údolím řeky Oslavky
Vyrazili jsme v devět třicet z nádraží. Bylo nás půl napůl, neboť bylo pět vedení a pět dětí. Já, Mára, Marťas, Oja, Carmen, Kýbl, Denča, Stoupa, Bára, Matouš.
Do Kralic jsme dorazili o hodinu později. A hned z toho byla první hra: kolik jsme ujeli kilometrů? Než jsme vyšli, byla zahájena druhá hra, a to na zakázaná slova. Zakázanými slovy bylo: proč, jak, aha a kilometr. Dostali jsme každý šest papírků, což byly naše životy. Pokaždé, když nás někdo načapal, tak jsme mu museli odevzdat papírek. Už po čtvrt hodině byli někteří looseři bez papírků.