Uzly a uzlování – Kamzíci Brno

Znát uzly je v tábornické praxi velmi důležité. Nejčastěji používáme šest základních uzlů, které musí každý perfektně ovládat. Proto si tady ukážeme nejen jak se který uzel váže, ale ke každému uzlu přidáme i nějaký popis k čemu se hodí. Následující text je zveřejněn s laskavým svolením autora, jemuž tímto děkuji.

Ambulanční spojka

Jiná jména: čtvercový uzel, Herkulův, plochý, rovný, soukenický, zlodějský (má volné konce diagonálně), angl.: reef knot

Používá se na svazování dvou lan přibližně stejného průměru. Nikdy nemůže být spolehlivý, pokud se konce nezajistí například pojistkou. Na svazování lan pro potřeby horolezectví je nevhodný až nebezpečný. Uzel po laně klouže, zvlášť při uvázání na hladkých syntetických materiálech (rybářské vlasce, …) nebo při rozdílných průměrech či materiálech obou svazovaných lan.

Tento uzel, použitý na svázání dvou lan, si vyžádal víc lidských životů než tucet libovolných jiných uzlů dohromady. Z bezpečnostního hlediska je vhodný snad jen na balení věcí, balíků a podobně.

Abych byl trochu objektivní, tak výše uvedený odstavec platí pro běžně používané provazy a lana. Abmulanční uzel je totiž poměrně rozumná spojka pro ocelová lana. To je způsobeno tím, že ocelové lano má dost odlišné vlastnosti od běžných lan (třeba jen obtížně rotuje podle podélné osy, je méně ohebné). Pozor, v uzlu může dojít k nevratnému „zlomení“ lana.

Uzel je plochý a netlačí, proto se používá také v lékařství (obvazy, šátky). Kromě zdravotnictví jej používá trochu méně než polovina obyvatel civilizovaného světa na zavazování bot (doplněný o oboustranný zámek). Druhá část lidstva používá křížovou spojku s oboustranným zámkem. Uzel je používán pod různými jmény i v rozličných dekorativních technikách, například drhání.

Pokudbyl uzel silně zatažen a navíc když silný provaz navlhne, uzel se velmi špatně rozvazuje, v námořnické praxi je do tohoto uzlu vkládána dřevěná vložka nebo klín, po jehož vyjmutí je rozvázání snazší. Rozvázání uzlu uvázaného na suchých lanech ze syntetického materiálu bývá snadné.

Vázání (z polovičních uzlů)

Toto je postup, který zřejmě používá většina lidí. Spočívá v uvázání dvou polovičních uzlů nad sebou. Je jen třeba dbát na to, aby druhý půluzel byl zahájen správným překřížením volných konců.

Uvážeme poloviční uzel.
Volný konec vycházející nad pevným koncem překřížíme přes konec vycházející pod druhým pevným koncem.
Uděláme druhý půluzel a dotáhneme.

Rozvazování

Ke snadnému rozvázání uzlu vedou dvě cesty. První je účinná při slabším zatažení a spočívá v současném zatlačení všech 4 konců směrem do uzlu. Usnadnit to lze ještě mírným třesením při působení tlaku.

Druhá cesta vede trochu překvapivě přes použití tahu a rázu. Uchopte oba konce vycházející rovnoběžně z jedné strany uzlu (jeden a tentýž provaz) a silou (stejnou, jakou byl uzel zatažen) je roztáhněte od sebe.

Pokud byl uzel opravdu silně zatažen, budete muset konci silně trhnout. Tím se uzel přesmykne na liščí úvaz, který lze buď snadno rozvázat nebo stáhnout přes volný konec provazu.

Dračí smyčka

Jiné jméno: bowline

Základní dračí smyčka bývala jedna z nejdůležitějších smyček vůbec. F. A. Elstner má ve své knize Uzly a Laso kapitolu Nenahraditelná dračí smyčka. Opravdu bývala nenahraditelnou v horolezectví, záchranářství a podobných oborech a její uživatelé na ni nedali dopustit.

Bývala, protože zkoušky již na začátku sedmdesátých let prokázaly nepříjemné vlastnosti: při obvodovém zatížení se uvolňuje, na tuhém nebo kluzkém laně se snadno uvolní, utažení je třeba věnovat větší pozornost, je poměrně vysoká pravděpodobnost jejího špatného uvázání, snadno se rozvazuje tzv. vytřesením (střídavé napínání a povolování lana), snižuje pevnost lana na 52% (některé prameny uvádí dokonce jen 45%). Od důkazů samorozvázání dračí smyčky uplynulo již skoro 40 let, ale ještě dnes se lze setkat s původním tvrzením o kvalitě uzlu. Návyky se holt mění pomalu.

Dnes ji proto v těchto oborech nahradily uzly jiné (pro navazování se na lano se například používá osmičkové poutko, pro které v těchto oborech používají zkrácený název osmička, jenž však v uzlování jako takovém je vyhrazen jinému uzlu). Dnes jako navazovací uzel lze použít asi jen v nouzové situaci pro tzv. kšandičky. Jinak je již považován za nevhodný a v některých pramenech i za nebezpečný uzel, zvláště při atypickém namáhání (samovolné rozvázání již při zátěži cca 180 kg), kdy smyčka je silou roztahována místo zavěšení zátěže na pevný konec do smyčky.

No, ale tady se zabýváme převážně vázáním, tak do toho. Z více možných způsobů vybírám dva. Začneme odborně a pak přikročíme k témuž, ale s pohádkou o princezně, kterou chtěl uchvátit had. Pohádku si lépe pamatují děti.

Pohádka

Spodním závitem na pevném honci vytvoříme jezírko. Pevná část představuje lepou princeznu stojící u jezera. Volný konec vedeme okolo sebe a vsuneme jej zespodu do jezera.
Vylézá z něj drak. Drak obejde princeznu a vrátí se zpět do jezera. V tu chvíli přijíždí princ (ruka vazače), chytí princeznu a jme se o ni přetahovat se saní. Tak se uzel utáhne a je to.

Lodní smyčka

Jiná jména: dědečkovy brýle, italský uzel, Munterův uzel, příčkový uzel, angl.: clove hitch

Jedná se o velmi užitečnou smyčku s všestranným použitím. Je základem pro vázání mnoha jiných uzlů (třeba pro turbany). Horolezci ji používají na sebezajištění do karabin, protože se snadno váže, spolehlivě drží i při zatížení jen jednoho konce, po zatažení ji lze snadno rozvázat a lehce zkrátit. Spolehlivě drží lano na válcových předmětech ať mají hladký nebo drsný povrch – hladká ocelová tyč, borová větev s hrubou kůrou, lano… Námořníci ji znají také pod jménem příčkový uzel, protože se odedávna používal k připevňování nasmolených kousků lan jako příček provazového žebříku pro výstup na stěžně. A já ji používám třeba při vázání prádelní šňůry 🙂 , protože se snadno napíná a drží, ať na šňůru pověsím jakékoli množství prádla.

Nehodí se pro vázání na hranaté předměty nebo předměty, k jejichž povrchu nemůže přilnout po celém obvodu – hranoly, bedny, pytle, svazky železa a podobně. Při postranním tahu provazu se valí a točí po předmětu.

Lodní smyčkou prochází lano jen v závitech, nikde se neláme v ostrých záhybech, nezhoršuje se v něm pevnost lana, netrhají se v něm vlákna jako například u dřevařské smyčky.

Při jeho používání je třeba mít na mysli, že je spolehlivý, jen pokud je zatížení trvalé. Jakmile napětí pomine, uzel se povolí.

Uzel se skládá ze dvou stejných závitů nasunutých přes sebe tak, aby část lana mezi závity byla po přesunutí mezi oběma konci. Uzel lze vázat několika způsoby.

Pokud je jeden z konců předmětu, ke kterému má být lano přivázáno, volný, uváže se smyčka mimo předmět a hotová smyčka se na něj pak navlékne.

Pokud není přístup k žádnému konci, například má být lano přivázáno do kruhu, musíme ji ovázat, horolezeckou terminologií – píchat.

Volným koncem ovineme jednou předmět tak, aby na konci překřížil pevný konec.Pokračujeme v ovíjení ještě jedním ovinem. Pak podstrčíme volný konec podle pevného konce a proti němu pod ohyb.
Pokračujeme v ovíjení ještě jedním ovinem. Pak podstrčíme volný konec podle pevného konce a proti němu pod ohyb.

Rybářská spojka

Jiná jména: autíčka, rybařík, rybářský uzel, vlascový uzel, angl.: fisherman’s knot

Již podle jména lze snadno odhadnout, že uzel je velmi rozšířen mezi rybáři. Je velmi vhodný ke spojování slabých a kluzkých šňůr a vlasců. Musejí však mít přibližně stejný průměr. Pro syntetické vlasce je vhodnější hadí uzel.

Vázání rybářské spojky je poměrně snadné, jedná se o dvě očka uvázaná volnými konci okolo pevných konců druhého lana a zatažená těsně k sobě. Při silném zatažení uzel prakticky nejde rozvázat a je lepší jej odříznout.

Velmi často však bývá uvázán chybně. Chyby jsou v podstatě dvojí.

Nejběžnější chybou jsou obě očka uvázaná tak, že do sebe nezapadají. To způsobuje nejen vadu na kráse, ale i horší pevnost uzlu.
Druhou, fatální chybou, je uvázání oček na nesprávných koncích (při zatažení za pevné konce sjedou z volných konců). Volný konec lana je jen volně zasunut do očka z druhého lana a jeho vytažení brání jen zatažení onoho druhého očka. Tato chyba není příliš obvyklá, ale vyskytne se. Způsobila již nejeden smrtelný pád horolezce. Protože je velmi obtížně opticky zjistitelná na dvou stejných lanech, je vhodnější z bezpečnostních důvodů používat lana různých barev.

Vázání

Jedno lano položíme volným koncem proti druhému volnému konci. Potom okolo pevného uvážeme druhým volným koncem očko. Pamatujte si, jestli volný konec napřed překřížíte nad nebo pod (v tomto případě) pevný konec.
Druhým volným konce uvažte okolo druhého pevného konce další očko. Musíte jej zahájit stejným překřížením jako první očko, tedy opět horem nebo spodem, jinak do sebe očka správně nezapadnou.
Hotová spojka …… z druhé strany …

Chybně uvázaná (1. chybný postup – viz výše – je z obou stran stejná).

Chybně uvázaná (2. chybný postup), očka na straně „svého“ pevného konce.

Škotová spojka

Jiná jména: skotská spojka, tkalcovský uzel, angl.: sheet bend

Tato spojka je známá snad ze všech oborů, kde se používá provaz, lano nebo i nit. V každém z oborů má většinou své vlastní jméno a možná i trochu odlišný způsob vázání. Vždy však svou funkci plní spolehlivě.
V uzlování se používá nejčastěji název škotová spojka, který pochází z přivazování cípů škotové plachty.
Hodí se ke spojení dvou lan nestejného průměru, materiálu i vlastností. Můžete tak spojit dvě nitě při tkaní koberce, přivázat lanko ke stanové celtě, pokud se roztrhne plátěné oko. Stavební a přístavní dělníci tento uzel často používají k připevnění ocelového lana na hák pro zvedání jeřábem.
Uzel se celkem snadno rozvazuje i když byl silně zatažen a neničí lana.
Podobnost spojky s dračí smyčkou lze jen težko zapřít. Avšak rozdíl ve způsobu vázání značně omezuje nebezpečí chybného uvázání, které by zatížilo nesprávné konce (viz atypické zatížení v popisu dračí smyčky).

Vázání

Z mnoha způsobů uvázání škotové spojky ukážu ten, který považuji za univerzální, i když pro tenké nitě asi není příliš vhodný. Existují dokonce i postupy s pohádkou, podobně jako u dračí smyčky. Tu si přečtete až nakonec.

Z méně ohebného ze spojovaných lan vytvořte ohyb. Volný konec slabšího lana prostrčíme ohybem a okolo obou konců ohybu jím uvážeme závit.
Na jedné straně uzlu je vidět typický „křížek“, na druhé pak „podkovička“. Toť vše, v jednoduchosti je síla. A tato je prověřená věky a nespočetným použitím.“

Pohádka

To si to takhle řekou pluli dva úhoři a zničeho nic se spolu potkali. Ten jeden byl starší, silnější, méně ohebný, ale rozumnější (modrý provázek na obrázku výše). Moc o seznamování nestál. Dal se tedy na útěk, tedy správněji by asi bylo ‚úplav‘ 🙂 – prostě a jednoduše se otočil a plaval od toho mlaďocha pryč (vytvořil ze svého těla ohyb). Ale mlaďoch byl zvědavý a jako každé mládí i trochu přidrzlý a navíc rychlejší staršího. Podplaval jej tedy a jak prozkoumávat svoji novou známost, obkroužil ji (obkroužil oba konce ohybu). A když to zůstalo bez kladné odezvy, otočil se taky, ještě jednou se důvěrně otřel o tělo starocha (protáhl se pod svým vlastním tělem), a když se stále nic nedělo, definitivně to zabalil. Jaké bylo překvapení obou, že se od sebe nemohli oddělit …

Zkracovačka

Jiná jména: ovčí nožka, angl.: Sheepshank

Zkracovačky slouží k tomu, abychom nemuseli řezat lana kdykoli potřebujeme jeho kratší kus. Ono se pak nastavuje obtížně a uzel vždy není to nejlepší. Třeba takové lanko na napínání stanové celty byste pak neustále zkracovali a navazovali až by nebylo použitelné.

Zkracovaček lze vymyslet a uvázat nepřeberné množství. Navíc lze každou uvázanou zkracovačku zajistit ještě vložením nějakého kolíčku do jejích ok nebo přivázáním ok ke koncům, které ze zkracovačky vycházejí.

Základní zkracovačka se váže ze tří závitů, prostřední z nich roztáhnete do těch krajních a ty za konce utáhnete.

Místo pro zastrčení zajišťovacích kolíčků je naznačeno jen u této první zkracovačky, u ostatních najdete jistě vhodné místo sami. Také je možné jeden delší klacík provléknout oběma oky.

Pokud máte potřebu zkrátit lano víc a není dost prostoru pro natažení prostředního závitu, máte dvě možnosti. První je prostřední závit udělat hodně veliký ale krajní závity přitáhnout co nejblíže k sobě. To má nevýhodu v tom, že oka prostředního závitu plandají a překážejí. Druhou možností je několikanásobná zkracovačka.

Jinou možností je použití klouzavé zkracovačky.

Závěr

Doufám, že z toho nemáte hlavu jako škopek. Uzlů se nebojte a mějte je rádi, v mnohém vám pomohou. Uvidíte na táboře 🙂 .

Pro důkladnější studium uzlů vřele doporučuji web autora: Gord.