Pololetní prázdniny

A máme to za sebou. Letošní pololetky. Jak dopadly a co kolem nich bylo starostí, se dočtete zde!

Původní plán byl perfektně naplánovaný a měli jsme od pátku ráno do neděle večer vyjet zas na nějaký delší výlet a někam dál, kde jsme ještě nebyli. Zvolili jsme Chotěboř a místní skautskou základnu, kde jsme se měli ubytovat. Týden před odjezdem jsme uzavřeli přihlašování, spočítali účastníky a šli koupit jízdenky na vlak. Co čert nechtěl…?! Během celého pracovního týdne nám začalo ubývat dětí, kteří měli na výlet jet. Více jak polovina účastníků onemocněla, naštěstí jsme vrátili jízdenky, zrušili ubytování a naplánovali v rychlosti náhradní program = výlet v okolí Brna, kartičky, promítání a přespání v klubovně.

V pátek ráno, o pár minut později, než co byl původní sraz na nádraží, jsme se sešli v klubovně. Se stejným vybavením. A zas nás ubylo, na poslední chvíli další děti i vedoucí odpadli. A tak nakonec zůstalo jen několik statečných: Bára, Jája, Kečup, Natka a Štěpán a vedoucí Granko, Dave, Kahunas a Murlock. (Takové výlety „máme“ nejraději, když má 1 vedoucí na starost 1 dítě :D). A přemýšleli jsme, co teda budeme dělat?

„Pojedeme teda do těch Jedovnic a tam se projdeme? … A nebo to uděláme dobrodružnější?“ A tak se zrodil nápad vyrazit na nádraží a jet prvním vlakem, který pojede, někam 30 minut, tam se projít a zase se vrátit zpět. A vyrazili jsme. Z Líšně jsme odjížděli za sněhu a ještě mírně chumelilo. Na nádraží jel jako první vlak směrem na Uherské Hradiště. 30 minut za Brnem je Slavkov u Brna, tam jsme ještě s oddílem nebyli. Koupili jsme jízdenky a spěchali na vlak.

Ve Slavkově jsme si prohlédli zámek a prošli zahradu. Koulovali jsme se (alespoň tou trochou sněhu, co tam byla), postavili jsme pár malých sněhuláků, soutěžili a nakonec jsme se i povozili z malého kopečku na lopatách, které jsme s sebou táhli. Sněhu moc nebylo, ale uhladili jsme si cestičku a po té jsme se klouzali. V parku jsme se dobře zabavili, ale přišel čas posunout se o kousek dál. Po zelené turistické značce jsme šli přes pole směrem do Křenovic. Původní plán byl dojít až na Mohylu míru, avšak ze sněhových přeháněk se stal nepříjemný déšť a vítr foukal tradičně do obličeje, ne do zad. Tak jsme se rozhodli trasu zkrátit. Krom toho cesta byla dost blátivá. A kdyby Jája dával pozor, kudy nás vede 😀 tak jsme mohli dojít méně zabahnění a taky stihnout vlak v Křenovicích. No nevadí, nemáme mu to za zlé 😀 Pršelo čím dál víc. Na nádraží jsme se schovali do zastávky a čekali, až nám něco pojede do Brna a do klubovny.

V klubovně jsme dali sušit všechny naše věci, převlékli se do suchého, dali si teplý čas a zahráli jsme si deskovky. Ještě, že nás bylo tak málo, mohli jsme tak hrát úplně všichni. Zahráli jsme si Dixit, pak Aktivity, Vúdú. To už se k nám přidali i Mamut a Koub. Ten se ujal kuchyně a na večeři uvařil těstoviny s omáčkou. Po večeři jsme připravili klubovnu na večerní promítání a koukali na dobrodružný film Jumanji. Po něm už jen zuby a spát.

Ráno jsme se probudili do slunečného dne. Škoda, že tak nemohlo být včera! Absolvovali jsme rozcvičku pod vedením Kahunase, proběhli jsme se od klubovny až do Rokle a zase zpět. Na snídani nám Koub s Murlockem udělali tousty. A pak nezbývalo, než se sbalit, uklidit pořádně klubovnu a vrátit se domů.

Všem pevné zdraví, ať se můžeme v co největším počtu vidět na schůzkách a především na následujících výletech!