Chladné sobotní listopadové ráno. Před budovou vlakového nádraží v Brně, Židenicích se nás všehovšudy sešlo i se mnou osm. Ve třičtvrtě na devět jsme se rozloučili s rodiči a odebrali se na vlak do Tišnova. Cesta proběhla bez větších problémů, jen drobná debata s průvodčím, který mi osvětlil,jak je to s jízdenkami rozdělenými na děti / dospělí – příště radši zpáteční hromadku.
Kolem desáté jsme se již drápali do svahů Květnice. Po cestě pár her – partyzáni a Olagalové. Na Velké skále pak lov polodrahokamů. Nejčastěji nalézané byli kalcity a různé odrůdy ametystu většinou nalepené na křemenech. Počasí v tuto dobu moc nepřálo a tak jsme se zvlhlí odebrali dál do lesa, směrem do Tišnovského lomu, kde jsme si prohlédli momentálně spící techniku.
Dál naše kroky mířily do Předkláštěří. Trošičku zmatenou cestou, protože jsme se ztratili turistické zelené, avšak po rychlém zorientování našeho šikovného průvodce jsme došli (Karasi, Karasi, ty znalče cest, všechny nás můžes kamkoliv vést).
Klášter Porta Coeli, patříci Cisterciánskému řádu nás mile potěšil. Monstrózní stavba, honosně zdobená výjevy kde-koho. Neplánovaná, avšak hezká prohlídka místního muzea a s průvodkyní i prohlídka kostela. NAkoupili jsme i suvenýry a vydali se na poslední cestu, na nádraží v Tišnově.
K němu nás dovedla po 1,5km modrá značka. Nasvačili jsme se, navštívili jako snad každý rok nedalekou cukrárnu a zahráli několik her. Pomalu se setmělo a čas našeho odjezdu domů se blížil. Ve třičtvrtě na pět jsme usedli ucaprtaní do vlaku a nechali se jím svézt zpátky do Židenic za rodiči.