Po dvouleté pauze, kdy nám covidová opatření nedopřály vyjet na tolik oblíbenou velikonoční expedici, jsme se konečně dočkali. Pepís našla pěkné ubytování v lokalitě, kterou neznáme, tak jsme se těšili, jak si prázdniny společně užijeme.
Sraz byl ve čtvrtek 14. dubna na Hlavním nádraží v Brně. Přijela i Šarlota s bráchou Pepou z jižních Čech a v počtu 23 dětí a 4 vedoucí (Pepís, Veverka, Murlock a Dave) jsme se odebrali na vlak. Pepís nám zamávala a vyrazila ještě nakoupit. Ostatní pokračovali vlakem do Šumperka.
Tady jsme se na 4 dny ubytovali, útočištěm se nám stal Skautský dům. K našemu překvapení nebyl prostor moc velký, ale dobrých lidí se vždy vejde, a nakonec pro troše přeskupení a přípravě jídelny jsme měli dostatek místa na nocleh i zábavu. Snědli jsme si obědovou svačinu a vyrazili na průzkum okolí a hlavně najít proutky na mrskačky.
Prošli jsme centrem města (krátká zastávka v infocentrum a na zmrzlinu, protože počasí bylo téměř letní) – někteří si vyloudili balónky v infocentru, které dle předpokladu neměly v chumlu dětí dlouhé trvanlivosti. V místním parku jsme se na chvíli zastavili u vypuštěné fontány a zahráli si „Košík ovoce“, abychom se ještě lépe se všemi poznali. Pepís dětem vysvětlila celovýletovou čarodějnou hru, resp. úkol, kterým byla výroba čarodějného koštěte. Jsme přece na Šumpersku, kde jsou známé historky o čarodějnických procesech, odtud také název výletu. Dále cesta vedla kolem šumperského aquaparku, kde se děti vyřádily na místním hřišti, směr ptačí pozorovatelnu kousek za město. Tady byla pohádková atmosféra – jezírka s labutěmi, ptáčci na stromech zpívali, okolní příroda nabízela pravou divočinu. Někteří ji opravdu zakusili (hlavně Stella, která u ptačí pozorovatelny při hledání materiálu na koště sklouzla po bahně do stojatého potůčku, chuděrka byla od noh a po břicho špinavá, ale pohotově zasáhla Pepís a děti, které zapůjčily suché ponožky a oblečení – jako správní táborníci jsme vždy připraveni). Cestou zpět jsme našli vrby, radost v očích kluků byla nepopsaná – mrskačky budou!
Večer přijel Koub a Pepís s holkama ještě vyrazila nakoupit výletové zásoby. Koub uvařil těstoviny a po večeři už byl čas na odpočinek a také nákup tábornického vybavení za groše. I přes novinky v obchůdku (např. píšťalky, cestovní polštáře nebo lékárničku) si většina dětí groše ušetřila – holt si chtějí nastřádat na sekeru, tak ať šetří 🙂
V pátek nás po ranních rituálech (rozcvička, snídaně, hygiena a bodování) čekala celodenní výprava. Přijel Koleje na svém motocyklu a Kahunas vozem. Pohotově se přidali k nám, tak jsme mohli vyrazit směr rozhledna Háj. Po celou cestu jsme hráli „Kolíček“ a na přání Bibi také „Vlajku“ na louce, počasí bylo proměnlivé, ale nic, co by nás odradilo. Po poledni jsme dorazili k poutnímu místu „U kostelíčku Božího těla“, kde je pěkné ohniště (Pepís měla prověřeno od místního klubu turistů), a tak byl čas na oběd – sehnat opíkadla a opéct špekáčky. Mňam! Vyhnal nás drobný deštík, ve kterém jsme vystoupali k rozhledně. Zájemci si vyšplhali až nahoru a naskytl se jim pěkný výhled na celé Jeseníky. Ještě koupit suvenýry, natisknout razítka („Hlavně si je netiskněte na obličeje!“) a můžeme jít zpět na základnu. Po cestě je však ještě čas na větší čarodějnou hru, kde děti musí posbírat lektvary a kouzla, ale zároveň musí dávat pozor na zlá strašidla, která jim je mohou brát. Většina však dokázala svoje kouzla ubránit. Večerní program na základně byl po celodenním výšlapu odpočinkový – hrály se kartičky a deskovky.
Máme sobotu, která na velikonoční výpravě patří velikonočním radovánkám. Nicméně to až po obědě, tedy dopoledne máme ještě prostor na procházku do čarovného lesa. Po naučné stezce jsme potkali místní bytosti – skřítka, vílu Tulinku, čaroděje Dobroděje a jiné. Děti dostaly prostor na dodělání a vylepšení svých čarodějnických košťat a taky jsme objevili krásné hřiště s lanovými překážkami. Byla by škoda toho nevyužít, a tak jsme udělali soutěž v přešplhání. Největší zábava však byla nacpat všechny Kamzíky do malého domečku na hřišti. A vešli jsme se! Závěrem procházky jsme ještě zahráli slalom s košťaty a prověřili jejich konstrukce i nosnost. Obstála téměř všechna.
Po obědě jsme odpočívali aktivně – kluci nashromáždili všechny vrbové proutky (vč. těch, co dovezl Karas a Kahunas) a začali plést mrskačky, holky naopak uvařily vajíčka, malovaly, chystaly mašličky a občas zvědavě pokukovaly, jak jde klukům pletení. Byli jsme šikovní a poměrně rychle i s úklidem stihli vše na nedělní koledování připravit. večer pak všichni společně trávili v klubovně – Koleje a Granko hráli na kytary, děti zpívaly a někteří hráli hry nebo si jen povídali.
A nedělní ráno patří u Kamzíků mrskutu. Starší holky utekly a schovaly se před klukama kdo ví kde. Takže kluci vymrskali jen Stellču, Nelinku, Pepís a Granko, které zůstaly na základně. No, a holky si to pak samozřejmě užily, jak se objevily. Na oplátku dostali kluci čokoládky a krásně nabarvená vajíčka, opravdu se holkám povedla. Po snídani následovalo balení a úklid. Byli jsme rychlí a šikovní, a proto jsme vyšetřili čas ještě i na hry venku na hřišti nedaleko ubytování. na závěr ještě vyfotografovat košťata, poobědvat a můžeme se pomalu vydat směr nádraží a spokojení domů k rodičům. To byly ale veselé Velikonoce!
HTML galerie 1