Velikonoce na Pernštejně

Autor Moris, publikováno 21. dubna 2014, rubrika Kronika, Velikonoce , komentářů 1

Výpravy se zúčastnilo celkem 9 dětí a 8 vedoucích. Jmenovitě to byli: Denča, Jurko, Kikča, Kahunas, Koleje, Murlock, Medúza, Michal a Veverka. Z vedoucích pak: Moris, Dave, Granko, Pepís, Lada, Iva, Stoupa a Bára.

Výlet trval 4 dny a povedl se ve všech směrech. Program klapal jako po másle, děti zvládali vše co měli a co je nejdůležitější, všichni se na výletě dobře bavili. Viz rozepsané dny.

Čtvrtek

Ráno jsme se sešli ve vestibulu Hlavního nádraží v počtu 8 dětí a 4 vedoucích. Přepravy se ujala Granko a pod jejím vedením jsme putovali vlakem do Nedvědic s přestupem v Tišnově. Odtamtud jsme se svezli ještě autobusem o 2 zastávky dál (ach ta lenost 🙂 ). Následoval 3km pochod s batohy do skautské základny za vesničkou Chlébské. Jedinou překážkou celého pochodu byl první kilometr, který vedl do kopce s 20% stoupáním. Děti však byly šikovné a kopec hravě zdolaly.

Po příchodu do základny jsme se ubytovali, naobědvali a šli prozkoumat blízké okolí. Posbírali jsme první kešky, zahráli pochodovou hru Vlčí smečka (jenž sklidila úspěch) a prohledali okolí s cílem najít vrby na pomlázky. Z procházky jsme se vrátili kolem šesté hodiny. Zahráli jsme si hry na přilehlém hřišti, připravili oheň, spáchali večeři a již byla tma. Byl ideální čas zapálit oheň. Ohnivákem jsme tedy zvolili Kolejeho a ten podpálil a udržoval přichystanou hranici. Jelikož na výletě jsme měli povětšinu starší členy, využili jsme jako vedoucí situace a nadhodili téma tábor.

Tak jsme tedy pozjišťovali, jaké prvky etapové hry se dětem na předchozích táborech nejvíce líbili, co by si děti přály vylepšit a co očekávají od letošního tábora. Na tohle téma děti navázali vyzpovídáním vedoucích ohledně tradic tábora. Zjišťovali zejména, jak vznikly tradice oddílu, proč se věci dělají jak se dělají a jaké máme ještě vedoucí karty v rukávu. Zejména děti láká téma přepad tábora spjatý s nočními hlídkami a řešení situace, kdyby nastal přepad. Trochu jsme dětem přislíbili, že si na táboře na tohle téma posvítíme – máte se na co těšit děcka! 🙂 Po uhašení ohně jsme již šli zalézt do spacáků. Přes noc se k nám přidala Lada s Ivou, co právě dojely z Prahy.

Pátek

Budíček byl v 8 hodin. Následovala rozcvička, snídaně, hygiena, bodování a příprava na celodenní výlet. Trasa vedla na hrad Pernštejn a čítala 16km. Navigaci po určené trase dostali na starosti Medúza a Murlock. Pod jejich záštitou jsme se vydali na výlet. Po cestě jsme procházeli poctivě všechny turisticky zajímavá místa. Počínaje infocentra (a cukrárny též) v Nedvědicích, přes vyhlídku na Pernštejn až po naučnou stezku hradu Pernštejn. O přestávce na svačinu jsme si našli chvíli na pouštění vlastně vyrobených lodiček v místním potůčku. O pauze na oběd jsme se kochali výhledem z altánku na hrad a přilehlou krajinu Vysočiny. Na hradu jsme se skupinově vyfotili, nastudovali historky i historii hradu a vše jsme pečlivě prolezli.Po cestě jsme nasbírali potřebné proutí na mrskačky. Dalo práci najít vrbu, která ještě nebyla ořezaná, ale povedlo se! Poté již následovala cesta na skautskou základnu. Na večeři jsme spapali rizoto.

Program pokračoval hraním společenských her v chatce. Zahráli jsme si městečko Palermo, poté nás vyrušil příjezd auta. Auto přivezlo Denisku a vedoucí Stoupu s Bárou. Po jejich přivítání jsme pokračovali v hraní her – zahráli jsme hru Kyselý úsměv (je utvořen kruh z dětí, uprostřed je hadač. Hadač se snaží v časovém limitu zjistit, kdo má v puse kolečko citrónu). Druhou hrou co jsme si zahráli byla hra Na hamounka (všichni postupně házeli kostkou, kdo hodil 6ku, směl vystřídat předchozího hráče v pojídání čokolády). Hrálo se tak dlouho, než se snědla celá ta lahodná čokoláda – a že to byly nervy, když 6ka pořád ne a ne padnout 🙂 . Po skončení hry jsme se vydali znovu na kutě. Tu noc nás opustili Pepís a Ivča. Po zbytek výletu se osazenstvo již neměnilo.

Sobota

Sobotní ráno jsme pojali jako herní dopoledne. Po klasických ranních procedurách jsme se přesunuli na hřiště v Chlébské. Po vyblbnutí na prolízačkách jsme pokračovali herním programem. Odehráli jsme hru Dobyvatel světa (Děti stojí v kolečku. Pod nimi mají v zemi nakreslené hranice svého státu. Po vyhození míče se hráči rozutečou a stát, který byl při vyhození míče jmenován, musí chytit míč a zakřičet stop. Poté se snaží z místa vybít nejblíže postaveného hráče a ukrojit si část jeho území, nakresleného v písku). Druhou hrou bylo přetahování se na laně. Přetahovali se skupinky dětí, vedoucích, ale nakonec i celý oddíl. Po skončení těchto her jsme se vrátili, poobědvali jsme a měli dlouhý polední klid. Po poledním klidu jsme nazdobili vajíčka a upletli pomlázky. To nám zabralo celé odpoledne. Večer jsme ještě rychle zahráli vybíjenou, připravili oheň a upekli si nad ohněm špekáčky jako večeři. Jakmile byli všichni patřičně najedení, zahráli jsme u ohně scénku a začali vytvářet čáry máry s foťákem a svítícím klacíkem (viz fotky a videa z výletu). Po uhašení ohně jsme šli zalehnout do spacáků.

Neděle

Nedělní ráno bylo podle klasických kamzičích tradic velikonoční. Udělali jsme mrskut hned, co byl vyhlášen budíček. Holky vedoucí byly vymrskány v kuchyni, když nám připravovali snídani. Denča a Kikča z řad dětí se nechávali dlouho přemlouvat – zvolili taktiku že se zavřely před klukama v pokojíku a čekaly, než mrskut přejde. Ovšem tradice jsou tradice a nakonec prosbám holky podlehly a proběhl mrskut i jich (ovšem přes polštáře asi nic necítili – škoda 🙂 ). Dopoledne jsme zahráli hry s vysílačkami (překreslení obrázku) a hru Kolík (20x dítě oběhne tyčku a po 20. oběhnutí se tyčky pustí a snaží se běžet rovně do cíle. Hodnotí se čas běhu). Po obědě a poledním klidu jsme zahráli druhou hru s vysílačkami, tentokrát naváděcí (děti se rozdělily do dvojcí. Úkolem bylo dovést k sobě svého parťáka, který byl na druhém konci vysílačky a měl zavázané oči). Vše samozřejmě pod drobnohledem a herní účasti vedoucích.

Hodnotil se čas a nutno podotknout, že nejrychlejší byla skupinka tvořená vedoucími Stoupa a Dave, kteří trasu stihli zdolat za 2 minuty. Dave si troufl běžet, což se mu časově podařilo a díky navigačním schopnostem Stoupy nesešel ani z cesty. Po hře jsme již sbalení udělali finální nástup, na kterém jsme udělali odměny za účast a bodování jednotlivců. Poté následovala 5km dlouhá trasa na vlak. Po cestě jsme chytli déšť. Viděli jsme jak se déšť blíží a povedlo se nám něco neopakovatelného. Dokázali jsme utéct dešti pod přístřešek. Tam jsme přečkali přeháňku a pak již odjížděli domů. Na nástupišti již čekaly rodiče a tam jsme se také všichni rozutekli domů, abychom byli připraveni na pondělní pomlázku.

Fotky naleznete zde