Středověk v Bučovicích

Tentokrát, v době pololetních prázdnin, jsme se s dětmi vydali na výlet do nedalekých Bučovic. Vyráželi jsme již ve čtvrtek odpoledne. Sraz jsme měli jako obvykle ve vestibulu Hlavního nádraží Brno na našem tradičním místečku. Jen co se nám sešly všechny děti a vedoucí, vyrazili jsme ve složení Kubrt, Hanička, Medúza, Miki, Kaštan, Vendulka, Verča, Kahunas, Veverka, Koleje, Murlock, Ange, Moris, Koub, Granko, Peťa, Smrky a Pepís vstříc novým zážitkům.

Na místě jsme měli domluvené ubytování v místním Domově dětí a mládeže. Po příjezdu jsme se zabydleli, navečeřeli a zahráli pár malých her na uvítanou. Večer přijel se zásobovacím autem Stoupa, vyložil nám všechny potřebné věci, a zase odjel.  🙂 Na večer jsme pro děti měli připravené jedno malé překvapení, a to v podobě naší kamarádky Dračice, která s dětmi trpělivě vyráběla po celý večer šperky a další jiné ozdůbky z korálků a drátečků. Děti tato nezvyklá činnost velmi bavila, kluci byli nečekaně šikovnější než děvčata a vyrobili spoustu krásných věcí.
Páteční ráno začínalo tradičně „oblíbenou“ rozcvičkou, kterou si vzal tentokrát na starosti Smrky. Pořádně prohnal jak děti, tak i vedení a praktikanty. Po snídani za námi dorazila i Lada, a bohužel se s námi rozloučil Moris. Nicméně zbytek Kamzíků zůstal nezlomen, a tak jsme vyrazili na dopolední procházku spojenou s několika málo hrami po prosluněných Bučovicích. Po obědě a menším odpoledním klidu, kterého většina dětí využila k hraní místního stolního fotbálku (což byla vůbec pro všechny atrakce číslo jedna), jsme se ještě jednou vydali ven, protože Pepís měla pro děti připravenou lehce běhací hru po parku, která byla mimo jiné spojena i se zapamatováním si několika důležitých historických údajů. To, jak mají děti dobrou paměť, jsme si poté prověřili následující den.
Večer pak za námi ještě dorazili Matouš, Hanka a Stoupa s Bárou. Početného osazenstva jsme využili k hraní pantomimy, které se zúčastnili i vedoucí. No, bylo vidět, že děti jsou na tom s fantazií opravdu o hodně lépe.  🙂 Poté nám na dobrou noc ještě Stoupa s Pepís zahráli na kytaru a šlo se na kutě.
Sobota nám opět začala rozcvičkou. Po snídani nás tentokrát opustila Hanička, pro kterou si přijela maminka, a my ostatní jsme vyrazili na celodenní výlet po okolí, od kterého nás neodradil ani mírný deštík. Akorát Smrkyho jsme nechali na základně kvůli jeho pracovním povinnostem. Nicméně my ostatní jsme si dali pěkně do těla a ušli krásných 23 km. Cestou jsme samozřejmě nezapomněli ani na odlov našich oblíbených kešek. Ke konci výletu se k nám připojil i Karas, který dorazil na kolech Cecila.  🙂

Před večeří si děti ještě zahráli pěknou Smrkyho hru s názvem „Hrady“, po večeři jsme si dali ještě turnaj ve stolním fotbálku a pak jsme nečekaně zahnali děti spát. Ovšem chvíli na to jsme je opět probudili a vyhnali ven na noční stezku odvahy, kterou nám předpřipravil Moris.
A už tu byla neděle, jak ten čas rychle letí… Ani tentokrát se nezahálelo, a po rozcvičce a snídani tady byla další hra pro děti, které měli za úkol poskládat staré pohlednice z Bučovic, na tyto místa dojít, na daném stanovišti splnit úkol, který prověřoval jejich základní tábornické dovednosti, doplnit slepou mapu, vrátit se zpět do Domova, a to všecko v co nejlepším čase.
Po obědě jsme už jen pořádně vygruntovali, sbalili si své věci, předali klíče zpět správci objektu a vydali se na místní vlakové nádraží, odkud nám jel vlak domů do Brna.