Akci jsme uspořádali na popud, že bychom měli Kamzíka více směřovat k aktivním sportům a jejich různorodosti. Léta zpátky se Kamzíci účastnili v podstatě jen v podobě vedoucích a vybraných dětí, co se oslovily bokem. Tento rok jsme akci udělali poprvé pro „veřejnost“….a nelitujeme. Bylo to úžasné, velkolepé.
Jednoho chladného nedělního rána jsme se sešli na náměstí. Jenže v šest ráno! 4 Kamzíčí auta se šoféry Matoušem, Davem, Morisem a Kolejem vyrazila naložená půjčenými 7 loděmi Pálava do Mezna poblíž Dukovan, kde nás čekal sjezd 17km vody upouštěné z přehrady. Dorazili jsme na místo, vyložili lodě a šoféři jeli převézt auta co cílové destinace. Jedním se pak vrátili.
Mezi tím Medúza s ostatními vedoucími a praktikanty připravili základy pro splavení řeky. Nafoukly se lodě za pomoci dětí i vedoucích, rozdaly se pádla, vesty a přilby. Naplnily se vaky osobními věcmi a umístily do lodí. Zajímavou novinkou pro Morise bylo, že děti si přejí jet ve dvojicích spolu, nikoliv s vedoucím, jak bylo slibováno v propozicích. Řeklo se dobře, pokud dokáží, že manévrování s lodí pro ně nebude problém. Vymyslela se disciplína přetraverzování řeky tam a zpátky. To znamená nastoupit, otočit loď, přejet tam, otočit, zpátky, otočit a překonat proud. Vrátit se na start. Vysednout, vytáhnout loď. Samozřejmě, dětské posádky disciplínu nepokořily.
Vytvořily se tedy dvojice vedoucí – dítě a proběhlo překontrolování výbavy. Dotažení popruhů, výměna vesel za ty se vhodnou velikostí, vysvětlení principů ovládání lodi a nějaký ten vodácký slang. Háček, kontra, přitáhnout, zaber….a v nových dvojicích jsme se vrhli na splutí řeky.
Na vodě jsme se poznávali podle žlutých helem. Jednoznačné poznávací znamení Kamzíka 🙂 Plavba probíhala a vše šlo podle plánu. Háčci se naučily co mohly od zadáků u kormidla. Oběd nastav v kempu před mostem, kde bylo i občerstvení. Při té příležitosti jsme seděli u ohniště, kde vedle zbyla lopata očividně po úklidu ohniště. Všichni jsme se o lopatě bavili, proč tam asi zbyla. Změnilo se téma….a pár minut na to šel kolem Kečup a Kámen. Kečup šel, z nějakého důvodu se sehnul…a Kamena nenapadlo nic lepšího, než zkusit tu lopatu zadupnout. To jsme se nasmáli….a naklikovali. Boule za pár dnů zmizela a bylo dobře. Ale jako by o té lopatě Kečup nevěděl….
Prohodily se dvojice. Zbytek plavby byl už ve skupinkách, co si děcka přála. Po půl hodince plavby už si byli vodáci ve všem jistí a začaly znovu blbinky, jen ve větším rozsahu. Spojování lodí (soulodění) – vedle sebe, vláček za sebou, stěhování posádky z lodi do lodi za plavby. No, byla bžunda. Musím podotknout, že většina lodí se díky hrátkám nějakým způsobem namočila, nebo spíš cvakla. A kdo se dokázal cvaknout, při jednom smočení to většinou nezůstalo. Všechny vodácky náročné místa řeky jsme ale zvládli hravě bez obrácení lodě. Jen na oleji a v zatáčkách, kdy byly lodě spojené, docházelo k oddělení lodě a posádky 🙂
Plavbu jsme započali v 9:40. Dokončení plavby bylo ve 14:15. Návrat auty do Brna pak v 16h. Akce se moc povedla a byla spousta zábavy. Příště zas!
