Sešli jsme se v sobotu na náměstí Karla IV. v 8:15 v počtu 13 dětí a 3 vedoucích. Naše první kroky vedly k bývalému těžebnímu místu vápence Lesní lom Líšeň. Pověděli jsme si o něm něco blíž. Děti doplňovaly historický výklad svými postřehy a souvislostmi s okolím. Mamutík dokonce správně tipl rozlohu lomu (50 hektarů).
Po vykládání o místě jsme se vrhli na první hry. Honča, při které se střídají jména chycených lidí. Výuka pro bojovku se svíčkami. Co jsou to sirky. Praktická ukázka zapalování. Každý si zkusil zapálit svoji svíčku. Zajímavé, jak děti rychle pochopily, co se dá dělat s roztaveným voskem 😀 Všechny generace jsou stejné 😛
Poté následovala připrava hry. A že to není žádný med, si vyzkoušela děcátka sama, když natahovala kruh ze svých uzláků a zabodávala do země kolíky spojené šňůrkou. No, ale povedlo se nám to a mohli jsme odehrát boj O brány. Děti měly za úkol se svíčkou v ruce dojít k nepřátelské bráně, přehořet provázek (takhle 3x) a v nepřátelském kruhu zapálit svíčku. Život je naučil, že fouká vítr. Kolem-běžící spoluhráč sfoukává svíci též a protihráč? Když už jej potkají, nejednou je z toho remíza. Vítězství ve hře náleželo týmu Šárky.
Popošli jsme k rozcestníku U Horneku, kde jsme posvačili oběd, a pokračovali jsme dolů do Mariánského údolí. Konkrétně k Muchově boudě. Jo, po cestě jsme hráli pochodovou hru Olagalové.
U Mušky si dali děcka za pas šátek. To byl jejich život. Když měli šátek, směli skrz vedoucí proběhnout, sebrat jim barevný lísteček, a donést takto po jednom na svoji hromádku. Vedoucí své lístečky nedali zadarmo 🙂
Čas byl neúprosný, a tak jsme rybník po rybníku pokračovali až do Mariánského údolí. Přestávka. Zvířátka. A už autobusem domů, užít zbytku neděle s rodinou. Tak se nám vyvedl první výlet školního roku 18/19.
Fotky z výletu
