Čtvrtek 26. října 2017
Ráno se opět naše kamzičí parta shromáždila ve vyšlapaném rožku vestibulu hlavního nádraží v Brně, kde jsme nasbírali čtrnáct dětských návratek a necelou polovinu praktikantských. Pod křídly Pepís jsme se pak vlakem vydali vstříc dalšímu jedinečnému dobrodružství, objevování Znojemského okolí.
Poté co nás pan správce spolu s panem Kahunasem a Kahunasem přivítali na skautské vodárně, si děti ulevily od těžké batožiny, párkrát dýchly do dlaní, ale pak už zase honem ven. Na hřišti u základny jsme si zařádili s míčem, načež následovala krátká procházka po znojemském okolí. Energii v nohách nám dodávala malebná podzimní krajina, a tak jsme byli v cíli coby dup. Cíl tvořilo spletité znojemské podzemí, ve kterém jsme díky špičkovému průvodci neztratili ani těch pět povolených procent naší kamzičí karavany.
Dále následovala cesta zpět do vodárny a po ní výtečné risotto “senza sale”, které pro nás připravila naše zbrusu nová královna kuchyně Hanička. S plnými bříšky jsme ještě odehráli oblíbeného Vraha a nakonec zalehli do čerstvě vybalených spacáků.
Pátek 27. října 2017
V 7:30 nás všechny Dave probudil a my jsme vyběhli na rozcvičku. Po lehkém protažení v blízkém lesíku následovala vydatná snídaně, která nám dodala kuráž a vitamíny na celodenní výpravu podél znojemské vodní nádrže. Bohužel, jen co jsme vystrčili paty z teplíčka, začaly nás máčet nejprve drobné, ale postupně větší a větší dešťové kapky. To bychom ale nebyli Kamzíci, aby nás zastrašila nějaká voda, která padá z nebe. Po několika minutách už však stékala po našich pláštěnkách, některé odvážné kapičky proklouzly i na naše oděvy a boty se nořily do bahna. Rozhodli jsme tedy, že mladší půjdou zpět na základnu a ostatní si ještě šlápnou.
Do vodárny jsme došli sice dříve než podle rozvrhu, ale unavení jsme byli dostatečně, a tak jsme si vyslouženou večeři opravdu vychutnali. Mladší měli odpoledne o trošku pohodovější, přesto si ty hladové krky jistě večeři užily stejně jako ostatní. Večer ještě následovalo Městečko Palermo a některé další oddechovky, ale pak už se děti s nablýskanými zoubky zavrtaly do spacáků a spokojeně usnuly.
Sobota 28. října 2017
I po velmi náročnému dni jsme se probudili opět v 7:30, vyběhli jsme se na malý plácek pod rotundou svaté Kateřiny, kde jsme si mimo protažení našich zatuhlých kloubů užili i pěkný výhled na znojemské okolí. Následovala snídaně a bodování, po kterém jsme se již pustili do hlavního programu dne, výroby draků. Po několika posledních letech už máme toto hobby docela zmáknuté a děti se na papírových kosočtvercích opravdu vyřádily. Fakt, že vyletěl opět jen Daveův to ovšem nezměnilo: Opustili jsme údolí řeky Dyje a vystoupali na menší hůrku, bezlesou pustinu, domov pro bodavé šípky a kamenité skalky. Počasí našim drakům opravdu přálo, ačkoli jejich pád do špičatých trnů mohl pro draky znamenat předčasnou návštěvu modrého kontejneru. A tak se při odchodu mnohý drak nenacházel v rukách nadšeného dítka, nýbrž ležel v kapsách klidně i několika jedinců.
Když jsme se k večeru promrzlí vrátili do základny, odpočaly děti svalům a na místo sportovní zátěže daly malinko zabrat své mysli při některých vědomostních a přemýšlecích hrách u stolu. Dále děti otestovaly kombinaci minulých her Městečka Palerma s Vrahem a poté jsme využili měkké podlahy k velmi oblíbenému spacákovému souboji přezdívanému Bulánci. Aby toho nebylo málo, provětraly se děti venku ve svitu měsíčku při Veverkově hře, která spočívala v co nejrychlejším zapamatováním si jmen všelijakých příšerek, pobíhajících po lese. Po návratu už v nás energie moc nezbylo, a tak jsme po obvyklých rutinách zakončili den vpádem do našeho teplého pelíšku.
Neděle 29. října 2017
Čas vrátit se domů. Vstali jsme opět v brzkých 7:30, rozcvičili se, nasnídali a uklidili si na bodování a zamávali Ferdovi, pro kterého si ráno přijel tatínek. Abychom se dostatečně provětrali, vyrazili jsme do městečka, kde si děti zahrály týmovou hru, ve které mohly taktizovat, aby přelstily ostatní týmy a tam a zpátky běhaly, přinášejíc další body. Kvůli povětrnostním podmínkám jsme však průběh mírně urychlili. Po cestě zpět nás doprovázel jeden ze znojemských obyvatelů, malý klučina, jemuž se náš oddíl opravdu líbil a třeba k nám jednou zavítá.
Na základně následovalo poklidné balení a úklid, který měl být podle rozvrhu dokončen hodinu před odjezdem vlaku. Přišel však drobný zádrhel, neboť klíč, který jsme měli panu správci před odchodem navrátit, zmizel. Děti se s Koubem a Kahunasem vypravily na nádraží a zbytek vedení provedl důkladnou rojnici celé vodárny. Po prohledání všech možných skulinek, obrácení gaučů naruby a vysypání odpadkových košů však do zapískání naší mašinky zbývalo pouze deset minut, a tak i zbývající průzkumníci zanechali objevování zašantročených korálků a obalů od tatranek a utekli na vlak. Na nádraží se ukázalo, že se klíč ukrýval v kapse našeho Kahunase a všem se tedy po jeho nálezu opravdu ulevilo. Situaci zachránil Stoupa s Barčou, kteří se na nás přijeli podívat a neměli problém se autem vrátit k základně a klíč předat jeho majiteli.
Cesta vlakem byla příjemná, přesto na nás v Břeclavi čekal ještě jeden adrenalinový zážitek, kdy padající stromy přetrhaly elektrické vedení a vlaky měly až čtyřhodinová zpoždění. Naštěstí jsme jednali rychle a stihli nastoupit do jiného osobáku, který nás spolehlivě zavezl až domů.