Údolím řeky Oslavky

V pátečním odpoledni jsme se sešli ve vestibulu hlavního nádraží v Brně ve skromném počtu čtyř účastníků (Kari, Marťas, Karas, Pepís). Vlakem z pátého nástupiště jsme se vydali směr Náměšť nad Oslavou. Cesta příjemně utíkala a o hodinu později už nás vlak vysadil na nádraží v Náměšti. S batohy na zádech jsme vykročili přes Zňátky do údolí Oslavky a po osmé hodině večerní došli k cílí páteční cesty – k boudě Umíraydě. Jelikož k našemu štěstí byla prázdná, ubytovali jsme se, nanosili dřevo a chystali se rozdělat oheň a navečeřet se. Jenže začalo pršet, a proto byla večeře „jen“ studená. Večer jsme strávili hraním karet – zahráli jsme Prší, Žolíka a unaveni zalehli do spacáků.

V sobotu ráno Karas rozdělal oheň a konečně se nám podařilo uvařit teplé jídlo. Po snídani jsme zabalili batohy, uklidili boudu a rozhodli jsme se navštívit kamaráda Kódla na nedaleké boudě, kde jsme se sešli po příchodu se Stoupou a Smrkym, kteří přijeli z Brna. Zahráli jsme si Sabotéry, naobědvali se a odpolední procházkou se vyšli podívat na rozhlednu Babylon. Cestou jsme viděli lesní zvířectvo i několik hříbků, kterým víkendové počasí přálo a kterých v lese rostlo opravdu dost. Na Babylon jsme přišli těsně před zavírací dobou, takže prohlídka okolí a 105 schodů nám neuteklo 🙂 Poté jsme se malinko občerstvili, vylovili kešku a chystali se zpět. Jenže déšť byl rychlejší, a tak nám nezbylo nic jiného, než přečkat v suchu zdejšího odpočívadla. Alespoň jsme se zabavili různými slovními hrami… Zpáteční cesta vedla přes Sedlec, kde se od nás odtrhl Smrky, který pokračoval do Náměště a do Brna a my se vydali opět na Kódlovku. Vyzvedli jsme si odložené batohy, načerpali vodu ze studánky a opět na noc na Umíraydu. A zase se vše opakovalo, sotva Stoupa nachystal a zapálil oheň, začlo pršet. Po večeři Pepís zahrála na kytaru a doboru noc.

V neděli jsme si přispali a vzbudili se až skoro na oběd. Po snídani a úklidu boudy a okolí jsme si zahráli pár trampských her na potlachovce pod Umíraydou (Kolík, Přechod krokodýlí řekou, Běh k boudě). A se sbalenými batohy opět na Kódlovku, uvařit si teplý obídek. Trochu jsme si popovídali, najedli se a ve čtyři hodiny se rozloučili a za mírného deště cestou zpět do Náměště (jé, to se rýmuje 🙂 ) Vlak jsme stihli přesně na čas a ten nás spokojeně unavené odvezl domů.

Škoda, že nás nebylo víc, počasí nám vyšlo dobře, nálada taktéž, zase jsme viděli něco nového a zažili nová dobrodružství (minimálně těch 20 klíšťat, co měla Kari). Příští rok zase ahoj na Oslavce!!!