Příjemně strávené čtyři sluníčkové jarní dny v okolí Rapotic 🙂 Na tento výlet jsme se trochu prospali a sešli se na nádraží v Brně v deset hodin. Nedočkavé děti už postávaly s batohy ve vestibulu a chyběla jen Pepís, která přišla ze školy. Díky její mamince jsme získali zásoby jídla, které přinesla v taškách, rozdaly se dětem a mohli jsme vyrazit.
Cesta vlakem rychle utekla a za necelou hodinu už jsme vystupovali na nádraží v Rapoticích. Odtud pokračovali až ke škole, kde jsme byli ubytovaní. Přivítala nás paní učitelka, provedla nás po škole, děti se vybalily a byl čas k obědu.
Po obědě nás čekal první průzkum, procházka k místním umělým jezírkům. Po cestě si děti prohlédly cedule naučné stezky, které okolím provadí turisty. Kecka zjistila, že nedaleko od Rapotic je nová věznice a chtěla na exkurzi. Možná příště… Kolem jezírek jsme pokračovali lesem na pole, zahráli jsme několik oblíbených her (Šlacha letí, opičí dráha a hod šiškami, slalom) a polní cestou zpět do Rapotic. Podívali jsme se také na místní náměstí, kostelík a dětské hřiště. Všichni se těšili, až přijede další vedoucí – Karas, ale on pořád nikde. Proto Pepís vzala děti na hřiště za školu, pozdní odpoledne jsme strávili tam a později v tělocvičně hraním karetních her. Přesně v čas večeře přijel Karas (ten to měl ale spočítaný!!!) a tak jsme byli kompletní.
Druhý den ráno začal tradičně výletně: budíček, rozcvička, hygiena, bodování, mazanec s marmeládou na snídani a hurá na výlet – do údolí Chvojnice. Cesta vedla přes Ketkovice, do údolí k Oslavce a Chvojnici. Podívali jsme se na zříceninu hradu Levnov, zvaný Ketkovák a kolem skály a řeky údolím pokračovali v naší cestě. Po cestě jsme si zahráli oblíbenou hru kanec, bomba, helikoptéra; pozorovali jsme rozkvetlou jarní přírodu a probouzející se zvířátka (překvapilo nás pár hadů, klíšťat a podobné lesní havěti). Na soutoku řek Oslavky a Chvojnice jsme si u mlýna vyfotili srnce a budoucí žabičky a přes most pokračovali po Chvojnici dál. Když už jsme byli vyhládlí, zaveleli vedoucí pauzu na oběd. U „vandráckého fleku“ jsme upravili ohniště, děti s Karasem nasbírali dřevo a Pepís nachystala oběd – gulášovou polévku. Po ní jsme si opekli špekáčky, zahráli hru s létajícím talířem a hurá dál. Nahoru po Sudickém potoku do Sudic. V místním rybníčku nás zaujaly množící se žáby, tak jsme je chvilku pozorovali. Snad jim to nevadilo, nestěžovali si. V Sudicích proběhla „posilovna“ v podobě zasloužené zmrzliny a přes kopec návrat do Rapotic. Unavení jsme se navečeřeli, zahráli pár her v tělocvičně a zalezli do spacáků.
V sobotu byly na snídani čerstvé rohlíčky a mléko, mňam! Po snídani byl zavelen odchod na proutky. Vydali jsme se po cestě směrem na Lesní Jakubov, kde jsme měli štěstí a u místního potůčku nedaleko sv. Jana nařezali proutí, kluci na mrskačky a holky na věnečky. Údolím Chvojnice tentokrát z druhé strany nás cesta zavedla až do Kralic. Tady jsme se zastavili podívat se na zdejší chloubu – Památník Bible Kralické. Ze zajímavého výkladu paní průvodkyně se děti dozvěděly, jak se dříve vyráběly knihy a co je to tzv. Bible Kralická. Zážitek myslím hezký a informace určitě přínosné. Po obědě a prohlídce nás vedení překvapilo, zavedlo na nádraží a za odměnu ušlé cesty svezlo zpět vlakem 🙂 Bezva. A v Rapoticích čekalo další překvapení. Teda dvě. Teda tři. Přijel Matouš a Hanka s Rockym (ostříhaným). Hanka přivezla vajíčka, už uvařená, za což byla Pepís nesmírně vděčná, protože představa vaření 30ks vajec v jednom hrnci, který jsme měli k dispozici, ještě k tomu v něm byl uvařený čaj, byla opravdu hrozná! Holky se tedy pustily do barvení a polepování vajíček, kluci zatím s Karasem a Matoušem venku pletly mrskačky. Po velikonoční přípravě proběhla výborná večeře (brambory, zeleninka, sekaná) a po dlouhém dni unavení jsme ještě zahráli hru Na vraha a městečko Palermo.
V neděli před snídaní kluci vymrskali holky, dostali pentle a vajíčka a po snídani jsme se začali chystat domů, uklízet, balit věci, ale také jsme stihli zahrát ještě nějaké hry na hřišti. Po obědě jsme se rozloučili s místní školou a posíleni zmrzlinou se vydali na nádraží. Karas s Pepís vyhodnotili celý výlet, všichni obdrželi sladké odměny, ti nejlepší krásné velikonoční perníky, které prý Pepís stihla přes noc napéct 😉 a ještě využili chvilku k hraní her. Potom už přijel vlak, který nás, spokojené a plné zážitků, odvezl domů.