Ráno jsme se sešli v počtu 13 lidí, z toho 9 kusů dětí a 4x vedení. Tedy 2,25 dítěte na jednoho vedoucího, což mě a Daveho donutilo si zavzpomínat na staré časy, kdy bylo vedoucích pomalu více jak dětí. Poté, co jsme na srazu dovzpomínali, jsme vyrazili asi 50 metrů na zastávku autobusu. Dojeli jsme na zastávku Podbělová a vyrazili na již tradiční cestu do lomu. Poté, co jsme se vyškrábali do lomu nad lomem, kde je nudapláž, jsme zahájili první hry, rybičky a sfingu. Hry měli úspěch, tedy alespoň ze strany vedení. Následně jsme se začali drápat nahoru na planinu u vysílače. Jakožto zodpovědný vedoucí akce jsem byl neuvěřitelně nervózní a stále peskoval děti, ať se drží dále od okraje lomu. Po dosažení vrcholu jsme se rozhodli zahrát Hututu. Bohužel zonca svítila neúprosně čím dál víc a tak jsme byli donuceni jít se schovat do lesa. Následně některé děti začaly říkat, že již mají hlad a já se nechal ukecat, že je správný čas na oběd, proto jsme zapluli po první cestě do hlubokého lesa. Chvíli jsme šli, ale kručící žaludky dětí společně s jejich hlasitým remcáním mě donutily zavelet přestávku na oběd. Někteří ovšem jedli rychle či neměli co jíst a proto se přestávka za chvíli zvrhla v kruté boje, projevující se házením všech možných předmětů po svých kamarádech. Byl jsem nucen jednat. A tak jsem zavelel odchod. Nějak jsem ale odešel na druhou stranu, než kterou jsme přišli, takže místo hraní na planině jsme se kousek prošli. Poté, co jsem začal být klidný, že nejdeme cestou dolů do Obřan, jsem začal vymýšlet další hru. 3 vedoucí se schovali a děti je musely najít a získat podpisy všech třech. Hra překvapivě nesklidila takový úspěch jak jsem čekal, tak jsme vyrazili dál. Cesta se začala kroutit a my vyšli téměř na stejném místě, ze kterého jsme do lesa vlezli. Následně jsme si řekli, že už žádné super nové vymakané hry a tak jsme si zahráli na schovku. Některým dětem to doopravdy šlo a bavilo to všechny. Dokonce až tak moc, že se začaly vymýšlet různé způsoby, jak pikajícího co nejvíce doběhnout. Sranda to byla taková, že se zapojili i vedoucí.
Poté již byl čas odchodu a tak jsme vyrazili přes Habří zpět na náměstí. Na Habří nás odchytil Moris, který nás doprovodil až na náměstí, na které jsme dorazili jen pár minut po času slibovaném na propozicích.
Tábornický klub
