LT Matějovec 2024 „Bohové Olympu“

Fotky z tábora

Videa z tábora

Šifry z pokladovky

Diplomy

Družinky a jejich pokřiky

Přepis táborové roniky

Pondělí 29. 7.

Pondělí ráno, a my se zase po roce sešli na rušném brněnské hlavním nádraží, abychom společně odjeli na tábor. V počtu 22 dětí a 3 vedoucích jsme netradičně nastoupili do autobusu náhradní dopravy směr Náměšť nad Oslavou, kde jsme přesedli do vlaku do Jihlavy. Zde jsme měli chvilku čas a po obědě vyrazili dnešním posledním vlakem. Před třetí hodinou už jsme vystupovali na malém nadražíčku v Dolním Bolíkově.

Stále nás ale čekalo 10 km do tábora. Cestou jsme se zabavili sbíráním malin a ostružin a tak nám to rychle uteklo, brzy už jsme byli v Matějovci. Tam už na nás čekal Karasův dron, který nás doprovodil až do tábořiště.

Děti se hned ubytovaly, najedly a seznámily s tábořištěm. Zahráli jsme si pár úvodních seznamovacích her a také Murlockovu hru plnou zvídavých otázek (jestli je lepší červená nebo modrá barva, nebo jestli by byli radši vlkodlak nebo upír), proč se na ně ptá, se měli děti už brzy dozvědět. 

Úterý 30. 7.

A po roce to opět začíná. Ranní nástup na rozcvičku byl ještě poklidný, někteří totiž hledali ručníky a plavky. Dopolední program začal BOZP, což u nás znamená vysvětlování toho, co se (ne)může dělat s jakým nástrojem a vlastně i tábořištěm. Letos to byla premiéra pro Legolase.

Děti se s částí vedení vydaly na klasickou vycházku po okolí (Hlaďák, vysílač u Rožnova, Picchioni). U vysílače měly děti na výběr mezi hrou a odpočinkem. Vyhrálo to druhé, což Murlock nechtěně využil a usnul.

Mezitím v táboře vedení tvořilo výzdobu. Snad každý příchozí měl dotaz, jestli ty sloupy, co tvoříme, jsou dórské, jónské nebo korintské. Samozřejmě byly lepenkové. Mimo to jsme se snažili nezničit Ksu mapu.

Odpolední etapovka připravila krásnou roli pro Legolase. Kdo jiný se mohl proměnit v krásnou Pandoru s jejími zářivými vlasy?

Zahajovací ohěň nám Murlock zpestřil improvizací s proslovem na zkrácení času. Podle svědků to bylo “zajímavě zmatené”. Ale účel to splnilo.

Novinky pro dnešní den:

• Ferda, Mamut a Had se bojí smůly.
• Had a Bára se přidali ke kapele na táborovém ohni.
• Nová bedna na pečivo.
• Krokodýl a Veverka měli premiéru v kuchyni.
• Nový most k peci (Koleje a Legolas).
• Nové soláry.

Théby: Krokodýl je hlavní bůh, Lego zase tahá pluh.

Středa 31. 7.

Letošní úplně první žihadlo: Sovička

První žihadla do jazyka: Veverka, následováno Karasem

První žihadlo do zadku: Ksu

Dopoledne začalo škrabáním brambor. Ano, při této přípravě pomáhají i děti a vedoucí. Také jsme začali s disciplínami. Kolečko sestává z orientace, zdravovědy, šifer, stavby stanu a služby. Stihli jsme i hru boj o tábor a koupačku s kohoutími zápasy. Odpoledne jsme zahráli etapovku a pustili se do tvoření vlajek. V táborových pracech pokračovala výzdoba sloupů (Ksu) a nový držák na nové soláry (Black, Petr a Stoupa).

Večer se všichni sešli u mapy. Bylo první tahání. Po něm jsme se šli podívat na hvězdy nad pole na hvězdy. Pro někoho to byla klasika, pro jiné ale poznávání nových souhvězdí, jelikož nám počasí přálo. A pro někoho úplná tma, když u pozorování na zemi usnul.

Korint: Bombarďák dnes navařil, malý děti opařil.

Delphy: Jája Novák, pravá sigma, jeho řízky byly prima.

Čtvrtek 1. 8.

Novinka dne a tábora: Povoleno nemít ponožky v sandálech na nástup.

Dopoledne začalo klasicky – disciplínami. Po nich další program uvedla scénka s Hippokratem, takže všem byla hned jasná náplň další etapovky. Někteří si sice při určování orgánu spletli močový měchýř s dočista jiným orgánem a jiní léčili pravou ruku místo levé, ale to byly jen výjimky. Mezitím si nehrající skupinky trénovaly chůzi a běh bosky po hrázi, aby nám to při rozcvičkách běhalo.

Část odpoledne jsme strávili na vycházce s koupáním. Po návratu jsme se ještě vrhli na dodělávání vlajek.

Večerní zpěv měl několik nových hudebníků. Bára s Hadem se do toho opřeli za podpory Terky. Klasicky je ještě doplnil Stoupa. A večer byla ještě jedna novinka letošního tábora – déšť.

Pátek 2.8.

Po klasické ranní proceduře rozcvičky, snídaně, nástupu a hygieny, následovalo další kolo disciplín. Disciplíny rychle vystřídala přestřelka, která byla určitě zábavnější než předešlý program. Odpoledne následovala scénka na uvedení divadelní etapové hry, která spočívala hned v několika úkolech. Prvním úkolem bylo za pomocí novin a škrobového lepidla vyrobit co nejvěrohodnější masku obličeje. Ty měli být po uschnutí nabarveny do správné podoby. Druhým úkolem bylo v družince nacvičit divadelní představení na motivy starověkých dramat. Večer, jako každý rok, proběhla Sněhurka a sedm trpaslíků. Sněhurka byla tento rok ztvárněna Koubem, který bavil děti svým vzhledem a vtipnými poznámkami. Pro starší byla hra ještě víc znepříjemněna o prvky byrokracie. Poté už šli všichni spát.

Sobota 3.8.

Na rozcvičce proběhla dražba kliků a sklapovaček. Listr začal dávat čím dál více sklapovaček, díky čemuž se dostal na krásné číslo 55, což však bylo nad jeho možnosti. Poté následovala snídaně, bodování a ranní nástup. Tam se děti dozvěděly, že je čeká celodenní hra Města. Úkolem dětí bylo sbírat suroviny, díky kterým mohou stavět město a chrám. Ke stavbě chrámu byla potřeba sláva, kterou děti získaly poražením dalších skupinek. Děti i vedoucí si hru skvěle užili a všichni se také dobře najedli.  Poté již následoval tradiční sobotní návštěvní oheň, kde byly shrnuty proběhlé etapové hry a dění v táboře. Po dlouhém dni jsme šli všichni konečně spát.

Théby: Rizz me if you can, Vojta is the man

Neděle 4.8.

Nedělní probuzení bylo v duchu dobrovolné rozcvičky, které se zúčastnili jen ti nejvíce zarytí atleti. Ostatní totiž uklízeli před leteckým dnem. K snídani se podávala vánočka s džemem, máslem a kakaem, což nám den samozřejmě zpříjemní. Poté následoval již zmíněný letecký den. Neděle byla vždy den sanity a tentokrát to nebylo výjimkou, děti za dopoledne stihli vyprat, osprchovat se a jít na pokec s vedením. Po obědě se sehrála věštecká etapová hra, která byla vtipná a moc se povedla. V druhém bloku odpoledního programu se hrála vlajka s vedením a byla možnost dodělat masky na divadelní etapovku. Ta se odehrála večer a všechna představení se povedla.

Théby: Vája dnes nezničí brýle, vidí Jáju na dvě míle. 

Delfy: Z vlajky často bolí tělo, hlavně Kahunovo dělo. 

Pondělí 5. 8.

„Budíčeeek“ zaznělo táborem jako každé jiné ráno, ale tohle mělo být přeci jen trochu jiné. Děti sice už od minulého dne podle balíčků v kuchyni tušili, že je pravděpodobně příští den čeká nějaká delší cesta, ale když byla v denním rozkaze ohlášena „akce ET“, bylo jasné, že se skutečně vyráží na expedici. Kam? No, díky Krokodýlově historce a malé lsti s písmenem „T“ v denním rozkaze, si většina dětí myslela, že je čeká cesta do Třeboně, ale za nedlouho se ukázalo, že cílem naší cesty budou 17 kilometrů vzdálené Dačice. A protože 17 kilometrů s věcmi na zádech není zrovna málo, vrhli jsme se na úkor bodování hned po nástupu na balení krosen a batohů. Zde je jistě vhodné se zmínit o speciální taktice zvané „Mercedeska“, která se v minulosti velmi osvědčila a spočívá v tom, že každý batoh je vedoucími pečlivě zkontrolován a veškeré jen trochu zbytečné věci jsou z něj bez milosti vyhozeny zpět do stanu. Po zabalení všech věcí dětí i vedoucích, rozdání svačin i erárního jídla, už nic nebránilo tomu, abychom vyrazili přes Radíkov a Č. Rudolec do Dačic. Nutno podotknout, že cesta probíhala bez větších komplikací a všechny děti i navzdory těžkým krosnám ukázkově šlapaly. Po obědě v Českém Rudolci, který se i přes malou vzpouru proti pomazánce Matěj celkem vydařil, nás čekal náročnější úsek cesty do Lidéřovic, ve kterém nechyběly překážky v podobě popadaných stromů i chybějících mostků přes potoky. Vše jsme ale zvládli, a po krátkém silničním úseku jsme se ocitli v Toužíně, tedy už v podstatě v Dačicích a zanedlouho i u našeho ubytování, dačické sportovní haly. Hned, jakmile jsme se zabydleli, bylo potřeba se nějak zabavit do večeře. O tuhle zábavu se postarala parta holek, které se i ty nejnemotornější z nás pokoušely naučit prvky akrobacie a program pak završily stavbou lidské pyramidy o základně šest osob. Mezitím už přijel Kahun s večeřovým buřtgulášem, takže jsme se pohodlně vyvalili na vyhřáté parkoviště a užívali si teplou večeři. Po ní ale nastal problém. Jak umýt ešusy? Hnát skoro třicet dětí k maličkým umyvadlům, to se vynalézavým praktikantům nezdálo jako příliš praktický nápad, takže problém vyřešili s kreativitou jim vlastní. Věděli jste, že hromadné sprchy jsou skvělá myčka na nádobí? 🙂 Po umytí ešusů už pak následoval jen krátký program v tělocvičně, aby si všichni mohli jít lehnout, unavení po dlouhém dni.

Úterý 6. 8.

Když se ráno všechny děti vyškrábaly ze spacáků na zemi dačické tělocvičny a odbyly si nezbytnou rozcvičku, mohly se těšit na hromadu (na táboře jinak nedostatkových) jogurtů, které jim v potu tváře přivezli k snídani praktikanti v nákupním košíku ulicemi rozespalého města. Ano, to my jsme vzbudili půl Dačic 🙂 Po téhle vydatné snídani už nic nebránilo tomu, aby se rozjel dopolední program, tedy městská etapová hra, jejíž autorka Vája si pro naše děti připravila hledání stavitele labyrintu Thesea (Šárky), která byla na místo přesunuta tajně z tábora, aby ji děti neviděly předem. Po téhle etapovce jsme ještě navštívili letecké muzeum a samozřejmě jsme si dopřáli i nejoblíbenější část programu, rozchod po městě za účelem nakoupení všeho možného. Když jsme se pak opět všichni sešli na náměstí, byl už pomalu čas se přesunout zpátky na oběd, který nám z tábora dopravilo zásobovací vozidlo. U oběda se, jako už mnohokrát, vyznamenal Jája, který si dal za cíl se na expedici zabalit jen do malého somradla, ve kterém nejspíš, bohužel, nebylo dostatek místa na lžíci, ale pouze na brčko, kterým, jak se Jája přesvědčil, se špagety nejí zrovna nejlíp… 

Po vydatném obědě a krátkém odpoledním klidu byl nejvyšší čas vyrazit na místní koupaliště, kde se k nám připojili ještě Pepís a Karas s Eliškou a Bára s klukama. Poté, co jsme se řádně vyřádili v divoké řece a na tobogánech, byl už nejvyšší čas se vrátit na večeři zpátky na ubytování. Večer už jsme se jen na krátké procházce pod vedením Legolase vyškrábali na vyhlídku nad městem, vyfotili pár společných fotek a po příchodu unavení hned usnuli.

Středa 7. 8.

Středa, den odchodu. Dačice jsou pěkné místo, ale bylo už načase se pomalu vrátit do tábora. Po klasické ranní rutině jsme tedy na nic nečekali a začali jsme uvádět tělocvičnu, která byla naším dočasným domovem, do původního stavu. „Zabalené batohy ven, košťata do ruky!“ Úklid nám šel celkem dobře, takže jsme za chvíli mohli snad vzorně upravenou tělocvičnu předat správci a vydat se na cestu. Předpověď už předem ukazovala, že nás čeká cesta za velmi horkého dne, ale s jistotou zásobování vodou jsme nejhorší úsek po silnici překonali bez větších obtíží a další cesta už probíhala celkem v pořádku. Na oběd jsme si našli stinné místo na kraji lesa před Č. Rudolcem. Místo se ale nejspíš líbilo i vosám, se kterými jsme se sice letos na táboře museli naučit sžít, ale u oběda v lese opravdu nebyly příjemná společnost. Rychle jsme tedy dojedli a pokračovali dál, abychom zabránili dalším bodancům. Cesta proběhla bez větších událostí, takže jsme se později odpoledne konečně dobelhali k branám našeho tábora. To už si (někteří za chůze spící) vedoucí mohli konečně oddychnout.

Po náležitém přivítání následovala v táboře velmi vítaná koupačka a vybalení všech věcí z krosen. Večer, vzhledem k náročnému programu, následovalo jen klidnější hraní kartiček a pod taktovkou Jáji také posouvání figur na mapě naší etapové hry.

Čtvrtek 8. 8.

Po třídenní expedici jsme dnes opět startovali ráno rozcvičkou. Sluníčko nás hřálo do zad. Po pravidelném ranním koloběhu jsme dopolední program odstartovali posledními disciplínami. Po malé svačině si děti začaly nafukovat lodě a ostatní věci do vody, protože jsme se už všichni těšili na velkou koupačku v Hlaďáku, počasí nám přálo. Před obědem jsme ještě zahráli pár her na louce a pak už hurá nacpat si bříška cibulačkou a šulánky s mákem. Mňam! Po poledním klidu nám začalo trošku pršet, ale to nebránilo žádnému naplánovanému programu. Trojboj: řezání, sekání a zatloukání hřebíků na čas, v jednotlivcích i ve skupinkách, rajóny a výuka uzlování v družinkách. 

Speciálním programem dne bylo, že si po celý den všichni vedoucí připravili pro děti své volební programy s plakáty a letáky a snažili se získat hlasy malých voličů. Každá strana připravila zajímavý program s bohatou nabídkou. Děti skandovaly a vybíraly si své favority. Večer po večeři se každá strana ještě jednou naposledy předvedla a po politické debatě následoval sběr hlasů do volební urny a následné sčítání hlasů. Vyhrála strana Anarchie Šárky a Váji s program Den naruby, který proběhne následující den.

Théby: Lepší hluk než mlčeti, pro svobodu stříleti.

Athény: Kahune, ty bídáku, Áčko má víc siláků.

Korint: Smrky, Stalin, je to stejný, nechcem makat jak ti černý.

Sparta: Bílkoviny jsou potřeba, nemůžeme jíst jen chleba.

Delfy: Voda 10 z 10, měla bys to věděti. (pokřik pro Granko)

Pátek 9. 8.

Předešlý volební den znamenal vítězství programu – hry Den naruby. Děti se stanou vedoucími a plánují program pro děti. Vedoucí zase vytvoří 1 dětskou družinku, která se po celý den účastní programu, včetně rozcvičky nebo bodování. Rozcvička proběhla v tanečním a veselém rytmu na louce pod taktovkou nového vedení – rádců a podrádců z řad dětí. Po snídani a zubech hodnotili noví vedoucí čistotu stanů starých vedoucích. V dopoledním programu jsme si zahráli míčové hry na louce, které ještě za tábor neproběhly, třeba Šašek a král. Následně jsme v poklidném dopoledni stříleli ze vzduchovky nebo hráli přehazku. Odpoledne jsme zahráli hru Motýli, pokračovali v hrách na louce a nakonec se děti rozhodli bojovat s vedoucími ve hře Vlajka. Večer po nástupu a večeři jsme v jídelně vytáhli kartičky a deskové hry, kdy nás před spaním čekala očekávaná noční hra Z&P – zombie a přeživší, kde se i ti odvážnější nakonec zombíků báli. Nikomu se však v noci nic zlého nezdálo a spokojeně jsme všichni usínali ve spacácích.

Sobota 10. 8. 

Sobota desátého byla ve znamení dvou etapových her. Po celý den se jednotlivé družinky střídaly a snažily uniknout jako Odysseus a jeho druzi z jeskyně obra Polyféma. Stejně jako Odysseus musely děti ve skupinkách zapojit svůj důvtip a spolupracovat, aby z jeskyně utekly. Jeskyně byla postavena Legolasem a Krokodýlem v Drsné planině a byla plná hádanek a šifer. Vyřešením jednotlivých úkolů získali hráči postupně číselné kódy k bednám, ze kterých získali předměty k úkolům, které je nakonec zavedli k cílové indicii a ta je dostala z jeskyně ven. Hra to nebyla jednoduchá a některým týmům trvalo velmi dlouho uniknout ven. Paralelně jsme proto batikovali táborová trika a odpoledne začali druhou etapovou hru – bojovou. Jugger, zápas dvou týmů, má rychlá kola, a tak se stihla utkat každá družinka s každou. Za pomoci měkčených mečů museli hráči poslat míč do hnízda (brány) a získali tím tak bod. Hrálo se na několikrát a celé odpoledne jsme tak strávili hrou a přípravou táborového ohně, který následoval ve večerním programu. Rozdávaly se diplomy, zpívalo se, scénkovalo až až…

Neděle 11.8. 

Neděle začala, jak jinak, než rozcvičkou. Samozřejmě nedělní, takže dobrovolnou. Že nejdete na rozcvička ale na našem táboře neznamená, že se budete ještě půl hodiny válet ve spacáku. Čas letí a musí se využít, takže děti se snaží uchránit své věci před „leteckou přehlídkou“ a vedení už přemýšlí, kam později schová plachtu plnou neuklizených věcí. Po snídani a hygieně už vypuknutí „letečáku“ nemohlo nic bránit, a věci už za okamžik za všeobecného veselí létaly vzduchem. Kvůli Karasovi s foťákem se letos každé vyhození ohlašovalo voláním „letí“, aby mohly vzniknout zcela unikátní snímky. Po pečlivém schovávání a zdlouhavém hledání plachty, rozebrání věcí a nástupu pokračoval program podle denního rozkazu sanitou. V průběhu sprchování a praní se ještě probíhaly dodělávky batikovaných triček. Po obědě a „poledňáku“, když byla sanita hotová, pokračoval den v nedělním klidovém duchu nácvikem tance zorba a následně oblíbenou hrou na maršálka a špióna. V ten samý čas si také část vedení zkusila zahrát únikovku, kterou děti hrály předchozí den.

Večer děti čekala noční etapová hra. Spočívala v tom, že Hádes (bůh všech mrtvých) unesl do podsvětí podrádce, takže ho ostatní členové museli přivést zpět na svět. Svou cestu začínali vedle břehu řeky Acheron ( řeka do podsvětí, v našem případě Hladový rybník), kde na ně čekal Charon, který ale požadoval za převoz přes řeku minci, kterou však nikdo ze skupinky neměl, takže ji děti začaly  hledat v Drsné (herní území). Bohužel, i po dlouhém hledání jedna skupinka nenašla svou zlatou minci (víčko od ešusu), takže šla z pole jako poslední. Ztracené víčko našel až za několik dní Black. Když skupinky konečně našly svou minci, Charon je musel zklamat tím, že se všichni nevejdou na jeho loď. Rádci se tedy museli obětovat a řeku přeplavat. Hned za řekou čekala další výzva. Tříhlavý pes jménem Kerberos mohl skupinky poslat na jedno z dvou polí (Asfodel a Elysium). Na které pole se skupinky dostanou, rozhodovaly odpovědi na tři otázky. Skupinky měly za úkol odpovědět tak, jak by odpověděl jejich podrádce. Když se konečně dostaly na správné místo, uviděly  nespočet stejně vypadajících duší v bílých pláštích. Skupinky musely použít svoje instinkty a rozhodnout se, která duše je ta pravá. Když se členové skupinek konečně rozhodli, vzali duši za Persefonou, u které ležela roztržená zlatá nit života jejich podrádce. Svázat ji pomoci dvou různých uzlů už pak nebyl žádný problém. Poté se skupinky v celém svém počtu mohly odebrat z podsvětí.

Pondělí 12.8 

Pondělí. Aniž to táborníci tušili, čekal je den, který většina z nich dlouho očekávala. Cesta za pokladem. Ráno před ní je vždycky plné očekávání, trochu zmatku a hlavně soutěživosti, která je většině Kamzíků tak nějak vlastní. Hned po budíčku se vše odbývá co nejrychleji, a to hlavně pro starší, kteří musí kvůli délce trasy vyrazit co nejdříve. Před odhalením první šifry vždy probíhá opravdu důkladné bezpečnostní školení, kterého se ujala Vája, organizátorka letošního pokladu. Dětem zde zdůraznila veškeré pokyny pro cestu i řešení nestandardních situací. Pokladovku u nás na táboře jdou totiž děti zcela samostatně, starší v dvoučlenných a mladší v tříčlenných týmech. Po nafasování záchranných balíčků a jídla se starší mohli pustit do luštění první šifry, která byla vedoucím na střeše jídelny signalizována semaforovou abecedou. První šifra dala některým trochu zabrat, ale všechny týmy starších nakonec opustily tábor v pořadí: Had a Paťa, Mamut a Ferda, Bára a Dory, Bibi a Naty, Fíša a Marek s Fanošem. Nedlouho po starších opustlili tábor také mladší, kteří měli první šifru v podobě puzzlí. Pokladovku samozřejmě doprovází určitá bezpečnostní opatření, která směřují k jednomu jedinému cíli – mít večer stejný počet dětí jako ráno 🙂 Za nějaký čas po odchodu dětí tedy vyráží i pěší a cyklistické hlídky. I když je pak v táboře téměř prázdno, neznamená to, že se nic neděje. Letos například vedoucí využili nepřítomnost dětí k pomstě na stanech Báry, Hada, Pati, Dory, Mamuta a Ferdy, kteří nám před nedávnem v noci velmi kreativně zkrášlili jídelnu. Večer byl pohled na jejich zdecimované a zmatené tváře hledící na přivrtaná dvířka s cedulemi „nesahat natřeno“ naprosto k nezaplacení. Na trase zatím probíhal velkolepý závod. Šifry, navigace, kilometry a zase kilometry. Nejde dost dobře popsat, s čím vším se týmy cestou potýkaly, ale i přes zacházky a bloudění se každým kilometrem přibližovaly ke zdárnému cíli. Zhruba ve ⅔ trasy čekal trochu nemilé překvapení na starší. Šifra z vrcholu Skalka je totiž vedla přímo do Matějovce, konečně k táboru! Kdo by byl čekal, že po zdlouhavém skládání záludných puzzlí budou kolem šesté večer vrženi úplně na opačnou stranu a že do cíle jim bude zbývat ještě skoro 15 km. Až na jeden se ale všechny týmy starších překonaly a do tábora po 42 km dorazily v pořadí: Had a Paťa, Marek a Ferda, Bára a Dory, Natka s Bibi. Jediná trojice bohužel poklad nedokončila. Večer ještě přišlo malé dobrodružství v podobě hledání Kačaby, Julči a Peti, které ale netrvalo dlouho a tým dokonce statečně závod dokončil. Mladší zvládli Cestu za pokladem dlouhou 20 km v pořadí: Elizabet s Lukym a Nelou, Listr se Sofinkou a Žiži, Kačaba s Julčou a Peťou, Sovička s Nelinkou a bratrem Natky, jehož správné jméno si už nikdo nepamatuje. 

Trasa starších: https://mapy.cz/s/lucoluguve

Trasa mladších: https://mapy.cz/s/johocagedu 

Úterý 13.8.

Den po „pokladu“ bývá vždycky trochu klidnější a ten letošní neměl být výjimkou. Po klasickém ranním kolečku (rozcvička, hygiena, atd.) bylo vyhlášeno hraní kartiček, takže jsme se sešli v jídelně nad deskovkami, kartami, knížkou, případně i psaním dopisů. Jak kdo chtěl. Takový program ale nemůže zabrat celé dopoledne, takže následovala velká koupačka v našem ne moc plném „Hlaďáku“. Po zahnání hladu obědem a chvíli odpočinku následoval nejdůležitější program dne – etapovka. Tahle etapová hra měla být vařící, což obvykle bývá jedna z těch nejoblíbenějších etapovek vůbec. Tentokrát si ji připravil náš šéfkuchař Koub a úkolem bylo uvařit co nejlepší řecké souvlaki, tzatziki a pita chléb. Před samotným vařením si samozřejmě skupinky musely připravit vlastní ohniště a rozdělat oheň, což se všem podařilo, a i přes občasné zádrhely vznikala opravdu skvělá jídla. Současně s přípravou řeckých pokrmů se skupinky snažily promyslet svoje vystoupení na večerním Hejkalovi, naší pěvecké soutěži, která byla předem ohlášena v denním rozkaze. Letošní Hejkal se opravdu vydařil. Ihned po přivítání naší poroty složené z největších hudebních expertů a expertek zahájil soutěž předskokan Miguel (Jája) se svým sólem „Tequila“! Pak už se střídala jedna skupinka za druhou a výkony to byly opravdu skvělé. Po Hejkalovi už následovala jen hygiena a zasloužená večerka.

?družinka?: Oheň hezky hoří, všichni jsme jak tchoři.

Středa 14. 8.

Proběhla Olympiáda, nově disciplína rétorika. Ovocné knedlíky na oběd. Po poledním klidu maraton. Poté, co doběhl poslední běžec, začalo příjemně pršet, čehož sportovci splavení využili a “osprchovali se”. Závěrečná etapovka s příběhem. Vyzvedávání pokladu oheň, voda, azimut, .. a večerní výsadek starších a stezka odvahy pro mladší. To byl dnešní den 🙂

Korint: Tahám šutra z vody, ve stanu mám hody.

Théby: Maratonská sprcha, síla z těla prchá.

Čtvrtek 15. 8.

Před budíčkem malá blýskavice a déšť, který tak akorát ochladil les. Začalo se bourání. Ale před bouráním musí nastat balení. Po balení bourání. Při bourání nošení. A chození tam a zpátky. A občas taky flákání. A pak zase bourání. A aby se nám dobře bouralo, musíme doplnit i energii a odpočinout si, abychom poté mohli zase bourat a nosit, a za odměnu si zahrát i nějakou tu menší hru. Nakonec po celém dni jsme rádi, že zalezeme do spacáků, kempingových stanů nebo hamak. Zítra nás čeká stejný program. Tábor už se pomale blíží ke konci.

Pátek 16. 8.

Balíme, bouráme, nosíme i vozíme. To vše musíme stihnout, máme na to už jen dnešní den. Stíháme se samozřejmě i očváchnout v rybníce. Připravujeme mezitím i závěrečný táborový oheň, na kterém nás čeká rozdávání odměn, zveřejnění výsledků letošní táborové etapové hry, upomínkáče, spousta sladkostí, zpěv, scénky a loučení se s tábořištěm. Čeká nás poslední noc pod hvězdami.

Korint: Kopali jsme výkaly, tohle jsme si nepřáli.

Sobota 17. 8.

Poslední den. Ráno jsme se snad jen rychle protáhli, čekalo nás ještě spoustu povinností, které je nutné stihnout do času odchodu, který byl naplánovaný na 10:00 hodin. Povedlo se, proběhl závěrečný nástup, sekera byla vytažena a tím byl letošní tábor Matějovec 2024: Bohové Olympu, ukončen. Nasadili jsme si každý svůj batůžek na záda a spěchali na vlak. Počasí nám přálo a jak se říká, skoro za minutu dvanáct (ne, jen 15 minut před příjezdem vlaku) jsme dorazili do Dolního Bolíkova. To už jsme jen odpočítávali minuty, kdy dorazíme do Brna a každý se rozeběhneme rodičům do náruče. Z letošního tábora si každý odnášíme spoustu zážitků a těšíme se zase za rok!