Sešli jsme se tradičně na Náměstí Karla IV. Vydali jsme se po trase staré Karolínky ke skále Stránské. Po cestě jsme si zahráli na americké osadníky přepadané divokým indiánským kmenem. Když jsme dorazili k první štole, vydali jsme se vzhůru do hlubin. Na konci štoly je plazivá Medvědí jeskyně do které se vydalo jen pár odvážlivců a na její samotný konec dorazil jen Matouš a Dave. Samozřejmě se za Kamzíky podepsali do hloubkového deníku. Po důkladném průzkumu jsme šli k další štole, kde měl být protiletecký kryt. Tuto štolu jsme zmapovali a samozřejmě porovnali kdo má lepší nákres. Odtud jsme už prolezli do spodního patra štol. Tam jsme prolezli co šlo. Zajímavé to bylo za krytem CO, kam se však dostali jen odvážní. Poté jsme zjistili že venku poněkud prší. Chtěli jsme tu „přeháňku“ přečkat v suchu jeskyně, tak jsme posvačili a posléze zahráli drobnou, ale náročnou hru uvnitř. Po skončení jsme zjistili, že údajná přeháňka se jen tak nepřežene a navíc pršení zesílilo. Tož nejsme z cukru, ne? Vydali jsme se hrdě na Bílendu, ale déšť sílil. Pomalu jsme dospěli k závěru, že v tom dešti neužijeme moc legrace a že raději půjdem domů předčasně. Asi jsme z cukru 😉 . Proto jsme nasedli na tramvaj a jeli domů.
Za zmíňku ještě stojí kryt CO, do kterého jsme neměli možnost se dostat.