Dle propozic jsme se sešli 7:40 na Hlavase. Pak nastalo čekání na spěšně zpožděný vlak do Bystřice nad Pernštejnem, jenže to jsme nečekali, že se bude další hodinu hledat lokomotiva, která nám ty vagónky i s náma odtáhne. A tak jsme tuto příležitost využili k školení bezpečnosti na ferratách, seřízení sedáků, prsních úvazků, helem a práce s ferratovou brzdou.
S hodinovým zpožděním jsme dorazili na nádraží a pak nás následovala strastiplná cesta údolím vodního toku s názvem Bystřice směrem k Víru. Po cestě jsme viděli spoustu hub a houbiček, dokonce Karas si nasbíral nějaký hříbky na smaženicu, kterou si v následujících dnech musel náramně užít.
Ve Víru jsme se potkali se Stoupou a jeho mladší verzí (Štěpán) a vydali jsme se pod ferraty, kde jsme se oblíkli do sedáků a helem, seřadili a pokračovali jsme vzhůru vertikálním terénem. Na cestě nás čekaly fajné výhledy do údolí a i do velmi hluboké propasti pod našima nohama. Po dolezení nahoru nás čekala ještě jedna ferrata „Horní vyhlídka“, kde jsme překonávali lanovej most a hodně kolmej kus skály kde člověk musel trošku zabrat. No a následně jsme se přesunuli na poslení ferratu „Jezerní stěna“, kterou jsme jato správné kozice górske (kamzík horský), teda až na Váju která měla lehký cliffhanger moment, vyběhli navrch, kde jsme si dali „eine Gruppenfoto“ s pomocí Karasova dronu. A pak nás čekalo slezení dolů, zabalení krámů a stíhání autobusu, který jsme pohodlně stihli, už nás jen čekalo čekání na spěšně zpomalený vlak do Brna a návrat domů. A doma nás čekalo jen povečeřet vyčůrat pomodlit a spát.
HTML galerie 1