Pátek 10.5.2024
V 16:40 jsme se společně sešli na brněnském hlavním nádraží, abychom vyrazili vlakem přes Žďár nad Sázavou do Nového Města na Moravě. Jak se však brzy ukázalo, nečekala nás cesta vlakem, ale autobusem přes Křižanov, odkud jsme teprve pokračovali podle plánu. Pod vedením vedoucího akce Krokodýla a křižujících se praktikantů, kterým byl přesun svěřen, jsme tedy nasedli do autobusu, ke kterému po chvíli doběhl i Had, který si spletl čas odjezdu.
Cesta uběhla za veselého povídání celkem rychle, takže jsme po dvou přestupech byli konečně skoro u Nového Města, a tedy i u chaty Mercedesky, která se na další dva dny měla stát naším domovem. Hned po příjezdu jsme po zápasu s trezorem s lehkým zděšením zjistili, že v něm nejsou klíče od chaty. Následně se teprve po několika telefonátech se ukázalo, že klíče si s sebou vzal Kahunas, který přijel chvíli před námi, ale zase odjel na nákup. Po jeho návratu a rychlém zabydlení jsme si museli nasbírat nějaké dřevo na oheň, který se Moris nějakou tu chvíli pokoušel frajersky rozdělat křesadlem. Moc se mu to ale nedařilo, takže oheň se rozhořel až po zásahu Krokodýla.
Zbytek večera už jsme pak proseděli u ohně, opekli buřty a za kytarového doprovodu Hada a Báry jsme nějakou chvíli i zpívali. Pro děti pak večer skončil večerkou, ale nikoliv pro vedení. Ty ještě čekala porada a zápas s dveřmi, které Moris ve své nekonečné obětavosti vysadil z pantů, aby na ně za účelem zamezení vrzání aplikoval nalezenou plechovku WD-40. Nakonec se i to podařilo, takže si i vedoucí mohli vydechnout.
Sobota 11.5.2024
Guten Morgen Sonnenschein… S touhle veselou písničkou se všech osm dětí probudilo do nového dne, který pro ně nemohl začít jinak, než důkladnou rozcvičkou – tentokrát pod vedením Murlocka. Na chatě Mercedes se už mezitím vařila kaše k snídani, která akorát s prvními přibíhajícími dětmi nabrala správnou konzistenci kvalitního betonu. Z rozcvičky nakonec dokulhal i Fanóš, který si prý udělal něco s kolenem. Okamžitě se ho tedy musel ujmout náš profesionální zdravotník Moris, který se dlouhodobě zabývá amputační medicínou v domorodých osadách kolem města Tábora, a právě díky této cenné praxi Fanóša během několika minut vyléčil vrtačkou tak, že celý den šlapal v čele skupiny.
Hned po snídani muselo přijít nevyhnutelné – praktikanti konečně seznámili děti se svým plánem: „Vyrazíme na cestu a čeká nás noc venku. Zabalte se tak, abyste všechny věci unesly celý den na zádech.“ S balením samozřejmě vedoucí dětem pomohli a z batohů jim „vyházeli“ všechno nepotřebné, takže se jim šlo celou cestu alespoň v rámci možností pohodlně. V mezičase se zodpovědnému vedoucímu Legolasovi podařilo naplánovat trasu, takže nic nebránilo tomu, abychom vyrazili na cestu. Hned za chatou nás ještě Vája důkladně polila opalovacím krémem, takže naší cestě už nebránilo ani patřičně rozpálené slunce.
Cesta probíhala v překvapivě dobrém tempu až na Paseckou skálu, kde jsme se rozhodli udělat pauzu na oběd. Ve stínu stromů jsme se nakonec nějak rozleželi a na Pasecké skále tak strávili přibližně dvě hodiny, během kterých proběhla spousta zajímavých debat, převážně o literatuře, které byly krásným důkazem intelektuálnosti Kamzíků. Trochu jsme si pak ještě prolezli místní skály a pokračovali dál lesy CHKO Žďárské vrchy. K večeru jsme se značně unavení vyškrábali na kopec Bílá skála, kde všichni, děti i vedoucí odložili batohy i sebe do trávy.
V průběhu odpočinku na louce se po chvíli probudili Krokodýl s Legolasem a začali od dětí vybírat poloprázdné lahve s tím, že je společně s Vájou naplní u nějaké studánky. Že tahle trojice ve skutečnosti došla až zpátky na Mercedesku, odkud vyzvedla ráno zapomenuté polívky k večeři se ale děti nedozvěděly. Ty mezitím pod vedením Murlocka, Morise a Šárky hráli v lese hry, ve kterých Mariánka předvedla své mrkací umění. Po návratu vodonosičů jsme se pomalu přesunuli k Černé skále, nad kterou jsme měli v plánu přenocovat.
Vše, chystání míst na spaní i vaření večeře na plynových vařičích probíhalo v klidu a pořádku. Tedy přesně do chvíle, kdy se kdosi zeptal: „Co to padá z oblohy?“ S rychlostí našemu vedení vlastní jsme začali okamžitě přikrývat všechny spacáky a krosny, abychom noc všichni přečkali v suchu. Naštěstí to byla jen krátká přeháňka, takže se všechny děti mohly zabalit do spacáků a v klidu si odpočinout.
Neděle 12.5. 2024
Ráno v lese vzbudil děti jen Moris s Murlockem (i když dřív se o to možná postaralo ranní slunce), protože praktoši a Krokodýl se ještě před budíčkem vypravili zpátky na Mercedesku a cestou připravili pro ostatní menší šipkovanou, o které dětem dali vědět vzkazem, na jehož napsání musela Vája obětovat svoji tužku na pusu (ty normální dopsaly). Po příchodu dětí na chatu už na ně čekala snídaně a taky spousta práce s balením a úklidem. Když se i to zvládlo, čekal děti oběd, za jehož kreativní provedení děkujeme Murlockovi. Po obědě jsme už opustili Mercedesku a vydali zpátky k vlaku v Novém Městě. Na nádraží jsme si ještě rozdali odměny, a protože jsme za tenhle výlet moc bodovaných her neměli, muselo se vyhodnocení udělat tak trochu po našem. Luky tak například dostal cenu za Olagala, Linda za pády a Kačaba za optimistické poznámky. Po vyhlášení už následovala jen cesta domů, která se obešla bez větších komplikací, takže se všechny děti vrátily v celku domů.
Na závěr nezbývá než poděkovat vedoucím Morisovi, Murlockovi a Kahunovi za veškerou pomoc na tomhle výletě, Krokodýlovi, Váji a Šárce, že celý tenhle divoký výlet vymysleli, ale největší dík patří všem dětem, které překvapily svým optimismem i výdrží.
HTML galerie 1