LT Matějovec 2023 „Synové fjordů“

Fotky z tábora

Videa z tábora

Šifry z pokladovky

Diplomy

Družinky

Přepis táborové roniky

Pondělí 31.7.

Jak bylo napsáno v posledních pokynech, tak se i stalo. Za slunečného pondělního rána jsme se v počtu 13 dětí, jeden praktoš a dva vedoucí sešli ve vestibulu hlavního nádraží a po vyřízení formalit jsme nasedli do vlaku směr Jihlava. Cesta probíhala v podezřelém tichu až do Jihlavy. Po chvíli čekání v parku před jihlavským nádražím jsme nasedli na další vlak, tentokrát už do našeho cíle – Dolního Bolíkova. Po příjezdu jsme na nic nečekali a velice svižným tempem jsme se vydali přes lesy a pole do našeho milého tábořiště v Matějovci. Po příchodu do tábořiště jsme se setkali se zbytkem vedoucích, kteří zde už několik dní chystali a stavěli vše potřebné. Na táboře je ale práce vždycky dost, takže si naše příchozí skupina moc neodpočinula. Všechny příchozí si okamžitě rozebrali vedoucí v táboře a děti se pustily do dostavby svých stanů a dalších táborových staveb. Usilovná práce se nezastavila ani po večeři a ustala až s přicházející tmou. Po večerní hygieně se všechny děti uložily ke spánku ve svých stanech, které se jim na další tři týdny stanou domovem.

Úterý 1.8.

Ráno celý tábor probudil zvuk tam-tamu a hlasité „Bůůůdíííčééék“. V rozcvičce nám nezabránil ani lehký studený déšť, takže jsme vyběhli na hráz rybníka rozhýbat se před náročným dnem. Po osvěžující koupeli v lázních „Hlaďák“ jsme se stále v dešti vydali zpět do tábora na snídani. Po snídani následoval zahajovací nástup, kde hlavas zasekl táborovou sekeru jako symbol práce a vyhlásil ohnišťana na večerní zahajovací oheň. Tato čestná funkce dnes připadla na Ksu. Kvůli vytrvalému dešti jsme se hned po bodování přesunuli do jídelny, kde proběhly seznamovací hry, vysvětlení náramkové celotáborovky a BOZP ze strany hospodáře. Déšť naštěstí ustal chvíli před obědem, takže po poledním klidu jsme se mohli naplno pustit do připraveného programu, tedy etapové hry. Děti měly za úkol přečíst vikingské runy a zjistit tak složení svých skupinek. Vše šlo hladce, takže za chvíli už jsme měli (až na pár marodů) celé skupinky. Po etapové hře byla vyhlášena soutěž ve skládání co nejdelších dřevěných hadů, díky čemuž už později nebylo potřeba nosit další dřevo na oheň. Večer už se pomalu blížil, takže se celý tábor pustil do přípravy ohně. Ohnišťan si chystal svoji fagulu a zbytek tábora řezal, sekal a nosil dřevo. Po večeři a nástupu, kdy už bylo vše připraveno, jsme se společně sešli u táborového kruhu a v pozoru čekali na příchod ohnišťana s hořící fagulou. I přes velkou nervozitu zvládla Ksu roli ohnišťana perfektně, takže po ceremoniálu zapálení už se mohlo v záři plamenů až do večerky zpívat a hrát. Kapelu letos rozšířil z řad dětí i nadaný kytarista Had. 

Středa 2.8.

Ráno jsme se probudili do příjemného teplého počasí, takže rozcvička ani koupání nikomu moc nevadilo. Po snídani, hygieně a nástupu jsme se pustili do tradičních disciplín, po kterých se děti vystřílely při přestřelce. Po přestřelce proběhlo koupání, které se ale kvůli nižší teplotě příliš neprotáhlo. Po obědě a poledním klidu nastal čas na kreativní etapovou hru, při které měly skupinky za úkol vyrobit co nejhezčí loďku. Etapovka se protáhla v podstatě až do večerního nástupu. Už při etapovce se nejtalentovanější členové skupinek pustili do zdobení skupinkových štítů, které nám letos nahrazují vlajky. V této činnosti se pokračovalo i po nástupu a večeři.

Čtvrtek 3.8.

Čtvrteční ráno nebylo tak teplé, jako předešlý den. Nic nám ale nebránilo vlézt do rybníka. Po ranním rychlém programu jsme vyrazili na krátkou vycházku do okolí tábora. Vzali jsme to z Matějovce do Stoječína a odtud po turistické značce do Peníkova na kozí farmu. Zde na nás čekala paní, která nás provedla a seznámila s tím, jak to na takové farmě chodí. Děti se pak následně vmísily mezi stádo koz, které je velmi rychle přijalo mezi sebe. Se zvířátky je vždycky zábava. Z farmy jsme to vzali ještě přes vodní pilu. Čas nás tlačil a my se museli vrátit na oběd do tábora. Odpoledne jsme pokračovali v disciplínách a potom v prvním tahání lodí na naší etapovkové námořní mapě.

Pátek 4.8.

Ráno jsme hned po všech nutných procedurách rozjeli další kolo disciplín. Po disciplínách byla dětem předvedena zcela nová táborová výzva spočívající v ručkování po tyči co nejníže. Následovala dlouhá koupačka se skupinkovým závodem na lodích. Mezitím už vedoucí v táboře připravovali únikovou etapovou hru, kterou také hned po návratu dětí od rybníka včetně scénky předvedli. Po obědě se na nic nečekalo a únikovku jsme spustili. Cílem hry bylo najít podle indicií vše potřebné k zapálení svíčky a uctění bohů. Bohužel časový odhad moc nevyšel, takže poslední skupinka zápasila s luštěním ještě po nástupu a večeři. A protože v táboře se v průběhu hry mohla nacházet jen jedna skupinka, musel se zbytek dětí v průběhu odpoledne zabavit v lese stavbou vikingských srubů. Večer už po dohrání hry následoval jen krátký zpěv. 

I přes drobné zádrhele a nedostatky v komunikaci přežili vedoucí i děti tento den s pocitem dobře odvedené práce.

Nidhögg: Sirky, svíčka, dýmovnice – bez Jáji už nikdy více.

Sobota 5.8.

Na dnešní den se bohužel vyplnila deštivá předpověď šamanů (ČHMÚ), takže se většina dnešního programu odehrála v jídelně. Ráno jsme rozjeli další kolo disciplín, které se podařilo i za deště hezky zorganizovat. Pak jsme si chvíli zahráli kartičky a doufali, že vyjde slunce, ale vzhledem k stále se nelepšící předpovědi se i odpolední část programu musela odehrát v jídelně. Alespoň jsme zopakovali uzly a došlo i na nějaké vědomostní kvízy. V průběhu dne se také Ksu pokoušela domalovat svůj skupinkový štít, ale její smysl pro detail, se nesetkal s pochopením u hlavního vedoucího (všechny skupinky měly dávno domalováno), takže Ksu musela zanechat svůj štít „ne zcela dokonalý“. Další jídelnový program nám vydržel až do večera, kdy už se blížil část táborového ohně. Ten se bohužel musel kvůli dešti odehrát improvizovaně v suchu jídelny. Ohnišťanka Dory tak nezapalovala velkou pagodu, ale jen petrolejku uprostřed jídelny. I přes tuhle nutnou improvizaci jsme si večer v útulnu a suchu užili.

Gullinbursti: Och ty kanče, odjelo nám Hanče.

Nidhögg: Ksu nám tvrdí, že je malíř, přitom týden patlá talíř.

Munin: Prší prší jen se leje, Ksu už ten štít domaluje.

Ratatosk: Hanička nás opouští, déšť se nás však nepouští.

Neděle 6.8.

A je tu neděle! Ráno se (k radosti většiny dětí) ozvalo při vyhlášení rozcvičky také slovo „dobrovolná“, takže zbylo více času na úklid před letečákem. Slovo „dobrovolná“ se ale netýkalo všech, protože děti si jako jednu z výher v celotáborové náramkové hře vybraly i možnost poslat vedoucího na nedělní rozcvičku. Tentokrát upadl v nemilost dětí Karas, který se tak chtě nechtě musel zúčastnit alespoň jedné rozcvičky. Po snídani pak následoval tradiční letecký den s hledáním vyhozených věcí a poté nástup. Ihned po odbytí těchto nutných ranních procedur jsme se pustili do první táborové sanity, kterou si vzal pod své energické velení náš Smrky. Ten se velmi kreativně realizoval hlavně při koupání kluků, které promyšleným systémem čistící linky vykoupal na mostku za rekordních 35 minut. Zbytek sanity se pak už obešel bez jakýchkoliv zvláštností, takže se odpoledne mohlo přejít k hraní etapové hry „Hanojské věže“ pod vedením Davea. Večer si pak děti zahrály kartičky a mohly jít čistí a odpočatí spát.

Xxx: „Karas na rozcvičku běží, kliky dělá jenom stěží“

Pondělí 7.8. 

A je to tu – vyrážíme na expedici! No, možná… Stále leje jako z konve, takže na dopoledne vymýšlíme náhradní program. Protože byla zima a většinu dešťových her jsme už odehráli včera, mohly se děti na nějaký čas zašít do spacáků. Vedení mezitím řešilo zásadní otázku… Co s expedicí? Předpověď však nakonec přece jen vypadala příznivě, takže jsme  odpoledne mohli vyrazit zkrácenou trasou na místo přespání u Slavonic. Cesta šla celkem dobře, takže k večeru jsme opravdu všichni v pořádku dorazili k Pevnostnímu areálu Slavonice, kde jsme postavili stany a začali se poohlížet po večeři. Bohužel se rozfoukal silný vítr, takže rozdělat oheň a opéct špekáčky se na louce u kraje pole nezdálo příliš reálné. Po chvíli hledání naštěstí Legolas s Krokodýlem vytvořili ohniště v zákopu za řopíkem, takže jsme se sice pozdě, ale přece jen najedli. 

Úterý 8.8.

Brzy ráno jsme vylezli ze stanů a po rozcvičce a snídani jsme se radovali, že v noci nepršelo, takže máme suché stany. Ne na dlouho. Asi tříminutový déšť pokazil naši radost a stany jsme později museli zase vyndat z obalů a sušit. Po zabalení všech věcí jsme se každopádně vydali přes slavonické náměstí k vlaku, kterým jsme chvíli po poledni dojeli do Telče. V Telči jsme se ubytovali v sokolovně kousek od nádraží, na nic nečekali a vydali se do města. Tady jsme v parku odstartovali hru, která se opravdu dlouho nehrála. Úkolem dětí v týmech bylo, vydat se s krabičkou sirek do města a vrátit se s co nejcennější věcí, takže jsme byli za hodinu a půl bohatší o koženou kabelku, ručně vyráběnou taštičku, knížečku, hrot šípu, pytlík drahokamů a vonné tyčinky. Po konci hry si ještě děti nakoupily a vydali jsme se zpátky do sokolovny na večeři. Po ní jsme ještě zahráli nějaké hry a vyšli na procházku večerní/noční Telčí. 

Středa 9.8.

Ráno jsme si v naší tělocvičně odbyli klasickou ranní rutinu a hned po snídani vyrazili vstříc dalšímu programu, který si pro nás město Telč připravilo. Čekala nás návštěva místního muzea, ve kterém jsme si mohli prohlédnout luxusním autoveterány a spoustu dalších relikvií z minulých století. Po dopoledni stráveném v muzeu jsme se přesunuli zpět do tělocvičny, kde nám po obědě a zabalení věcí zbylo ještě poměrně dost času, který jsme využili k různým gymnastickým, někdy až akrobatickým soutěžím ve velké tělocvičně pod naším ubytováním. Když jsme se dostatečně vyřádili a nastával pomalu čas odchodu, hodili jsme batohy na záda a vyrazili směr vlakové nádraží, odkud nás vlak odvezl až do Dolního Bolíkova. Odtud už do tábora trefíme i poslepu a cesta, kterou jsme si zpříjemnili pojídáním malin, rychle ubíhala. Když konečně všechny děti prošly táborovou bránou, mohli jsme expedici prohlásit za úspěšně ukončenou.

Nidhogg: Věnečky padají z věže, Bibi se tomu jen řeže.

Stoupa: „Oni nejsou blbí, jsou jenom černý“

Čtvrtek 10.8. 

Ráno proběhlo jako každé jiné, jen možná na rozcvičce jsme se po náročné expedici trochu důkladněji protáhli. Zdánlivá rutina se však brzy proměnila v divokou bitevní vřavu. Dopolední program: Boj o tábor! Všemi oblíbená hra, při které zvítězí ten mrštnější, silnější, přesnější… Část tábořiště se rázem změnila v bitevní pole, ve kterém modří a červení pomocí ponožkových koulí, ale hlavně vlastních rukou a nohou zápasili o převahou nad táborem. Mnoho hrdinů padlo, než k poledni bitva pomalu utichla. Odměnou všem vítězům i poraženým byl následně skvělý oběd z rukou našich kuchařů.

Po obědě a odpočinku v poledním klidu jsme pokračovali v další etapové hře. Tentokrát s podtitulem „vařící“. Tato etapová hra byla rozdělena na dvě menší. V první části bylo cílem posbírat barevné papírky a najít stanoviště, kde nám obchodníci za papírky prodali kůže, zlato, a jiné. Na každém ze čtyř stanovišť musely děti donést papírky různého počtu a barev. Kdo nejrychleji nasbíral všechny herní suroviny a doběhl k vedoucímu, mohl si začít vybírat skutečné suroviny na následné vaření. Na výběr bylo vždy nějaké maso a příloha. Aby vaření nebylo tak jednoduché, pro letošní rok jsme vymysleli techniku finských svící. Jaké krásné a hlavně funkční svíce děti vyrobily, koukněte do fotogalerie, opravdu se jim povedly. Část družinky připravovala oheň a druhá připravovala suroviny na vaření. To vše pak družinky spojily dohromady a vznikly z toho dobroty: maso na kari s kuskusem, steaky s rýží, chilli guláš a přírodní plátky s bramborami. Mňam mňam. I vedení si udělalo vlastní svící a uvařili kari čočku. Všichni si pošmákli a nacpali bříška.

Pátek 11.8.

V pátek dopoledne jsme jako správní táborníci absolvovali tábornický trojboj, tedy sekání, zatloukání hřebíků a řezání. Někteří ukázali, že jsou v těchto disciplínách opravdu mistři a že si své diplomy právem zaslouží. Trefit sekerou „nulu“ ale pro správného Kamzíka přece není žádný problém :-). Odpoledne jsme začali hrát v podstatě tradiční a velmi oblíbený turnaj v přehazce, který prolínala vodní etapová hra v Hlaďáku. Cílem této etapové hry bylo doběhnout k Rožnovské studánce a zjistit od špeha informace o vzdálené vesnici plné pohádkové kořisti. Cesta k této vesnici však vedla jedině po třpytící se hladině našeho „malého moře“. Když se našim dobyvatelům podařilo vesnici nalézt a úspěšně vyplenit, čekala na ně u jejich válečného korábu nepřátelská pomsta. K nemilému překvapení všech jim někdo zcizil všechna pádla. I kořistí tedy zpět na svůj břeh museli dopádlovat jen pomocí vlastních rukou nebo nohou. Rádcové se snažili využít veškeré síly, které jejich skupinka měla, tedy až na Hada, který všechny naložil do člunu, jehož se následně stal motorem. Tahle taktika mu kupodivu vyšla.

Sobota 12.8.

Druhá táborová sobota znamená, krom příjezdu návštěv (Padák, Maty, Hanička, kamarádi z TK Rozrazil, Luboš), také celodenní hru. Letos jsme obnovili Kobky. Dobrodruzi: bojovníci, lučištníci a čarodějnice putují přes magická místa, plní úkoly, rozvíjí své dovednosti na cvičišti, zabíjí příšery v podsvětí, kde získávají body úrovní, a v počtu úrovní se snaží vyhrát hru. Za odměnu na ně z naší domácí kuchyně čeká spousta dobrot: burrito v placce, hamburger, párky v rohlíku, buchta z pece, spousta sladkostí a jiných dobrot od našich kuchařů. Mňam. Něco málo zbylo i po hře, všichni jsme tedy měli po dnešním dni pořádně nacpaná břicha. Po hře následovala příprava scének, večeře a sobotní táborový oheň, kde se pravidelně rozdávaly diplomy, shrnul se uběhlý týden, hrálo a zpívalo se. A taky padaly Perseidy.

Neděle 13.8.

S další nedělí, další dobrovolná rozcvička. Pak tradičně vánočka s kakaem a příprava na sanitu. Po takovém sanitárním dopoledni se někdy člověk až podiví, když se náhodou zahlédne v zrcadle, ve kterém ráno vypadal spíš jako část lesa, než jako člověk. Někteří se sice koupání a praní od přirozeně bojí, pro většinu je ale sanita přímo svátkem.

Když sváteční den, tak se vším všudy. Kuchyně se předvedla a připravila nám Vánoce v létě: rybí polévku, kapra a bramborový salát. Jo a k Vánocům patří i stromeček a koledy. Všechno jsme dětem zařídili, protože „sranda musí být“

Odpoledne jsme začali další z řad etapových her, tentokrát následovala chemická pod vedením zkušeného chemika Krokodýla. Spočívala v co nejpřesnějším napodobení barvy vzorového roztoku přidáváním různých chemických ingrediencí.

Děti všech věkových kategorií proměna barevné vody strašně moc bavila (čtěte ty nejmenší a hlavně vedení). Barvy nás bavily natolik, že jsme pokračovali letošní táborovou batikou, letos v barvách vikingů: šedá, černá a hnědá, ale někteří jedinci zvolili na trička fialovou. Musíme ale uznat, že i fialová barva na tričkách vypadá moc dobře. Letos jsme zvolili techniku suché batiky. Děti navlhčily trička a potom na ně sypaly barvy na batiku. Každé tričko je unikát a všechny se moc povedly! No posuďte sami a koukněte do galerie. Také proběhlo focení skupinek a vedení, na které se nikdy nesmí zapomenout, ale většinou se nechá až úplně na poslední chvíli.

Pondělí 14.8.

Začátek dalšího týdne značí jediné. Pokladovka. Ráno jsme nejprve vzbudili starší členy, ti si udělali krátkou rozcvičku v táboře, dostali instrukce a sbalili se. Při snídani se dozvěděli další informace a mohli začít luštit zvířecí šifru. V tu chvíli vstávali mladší, kterým vše proběhlo úplně stejně, jen s tou změnou, že jejich první šifra v táboře byla vlajková. Vydali se tudíž všichni na dobrodružnou cestu za pokladem. A to i vedoucí Koleje s Medúzou a praktikanti Legolas s Krokodýlem, kteří v případě potíží byli na trase za dětmi. Co všechno se cestou na pokladovce stalo, to ví spolehlivě jen její účastníci, kteří se terénem pohybují naprosto samostatně, takže za celý den se s námi vedoucími setkají prakticky jen při náhodném setkání s pěší hlídkou. Všichni každopádně i přes všemožné nesnáze  postupně docházeli v pořádku do tábora a v čase večerky byli všichni ve svých spacácích.

Úterý 15.8.

Všechny jsme po náročném dni nechali vyspat do osmi hodin. Paprsky sluníčka nám ale prostupovaly do stanů a vzbudili některé i dříve než budíček. Po pořádné protahovací rozcvičce a koupeli v rybníce jsme pokračovali v programu. Dnes přišla na řadu poslední etapová závěrečná hra – bojová. Boj to byl opravdu velkolepý, se všemi nestvůrami severské mytologie. Závěrečnou bitvu si užili všichni její účastníci, kteří se bez ohledu na věk mydlili  hlava nehlava. A jak to tak u bojových her bývá, občas se někdo zraní, jen nikdo nečekal, že to budou vedoucí a stane se to při scénce (Murlock dostal od Kolejeho mečem do nosu. Au, to byla rána). Po vydatném boji jsme všichni s radostí skočili do rybníka a v návaznosti na to jsme se začali připravovat na Hejkala. Po večeři příprava pokračovala, aby večer mohli všichni představit, co v nich je. Gullibursti v kostýmech se slovenskou písní Jak som pásol pávy, Ratatosk s Buráky a Hadovou hrou na kytaru, Munin zazpívali Jesse Jamese, a zakončil to Nidhogg s jejich Arnoštkovou disco show a písní Je to fajn! Nádherné pěvecké výkony ohodnotila hippie porota tvořená našimi praktikanty. Všichni se tradičně velmi dobře bavili, ale spánek volá, jde se spát.

Středa 16.8.

Probudili jsme se znovu do krásného teplého a slunečného dne. Rozcvička tak proběhla v rybníce a na snídani byli párky. Po ranním kolotoči jsme udělali olympijský nástup a sportovní den mohl započít! Olympijským běžcem se tentokrát stal Kečup, který zapálil ostatním rádcům louče a ti pak společně slíbili, že budou hrát fair play. Letos se soutěžilo ve sprintu na hrázi s Legolasem, hod a skok měl na starosti Stoupa, fiňák Krokodýl a míření proběhlo pod dohledem Davea. Házelo se házecími sekerami do 4 terčů na louce. Dvě poslední stanoviště jsou tradičně zahrnuty do bobříků a tak děti nasbíraly další runy do svých sbírek. Tohle vše jsme stihli za dopoledne. Na oběd kluci kuchaři uvařili rajskou s těstovinami. Tou jsme se všichni nacpali, abychom po poledním klidu absolvovali plavání a následně maraton. Sluníčko už nepálilo, jako tomu bylo předtím, a tak se běželo velmi příjemně. V dáli se chvíli před startem ozývala bouřka. V průběhu maratonu nás pár kapek překvapilo, ale nebylo to na škodu. Nejrychlejší měli trasu rožnovského kolečka uběhnutou za 9 minut! Poté následoval odpočinek, hraní kartiček… a déšť. Ten s námi byl až do setmění, to už jsme se vydali na cestu na stezku odvahy. 

Čtvrtek 17.8.

Budíček! Pravidelnou ranní rozcvičkou jsme začali den, protáhli jsme si pořádně všechny svaly, které dnes budeme potřebovat k práci. Dnes začíná bouračka. Po snídani jsme sice ještě provedli bodování pořádku, ale následně si každý táborník začal balit kufr nebo svoji bednu. Jakmile se každý vystěhoval ze svého 3 týdenního malého pokojíčku, následovalo bourání stanů a úklid tábora. Akce BB (balení a bourání) probíhala po celý den, samozřejmě s pauzami na jídlo, odpočinek a i zaslouženou koupačkou. Na večerním nástupu jsme se všichni spočítali a zhodnotili den. Pak už si každý z nás našel místo na spaní, v camping stanu nebo v hamace a šlo se spát.

Pátek 18.8.

Bourání pokračovalo velmi svižným tempem a po poledni šla k zemi i nejdůležitější stavba tábora. Až do odjezdu si tedy musíme vystačit s polní lopatkou, která je i s toaletním papírem nepřetržitě k dispozici, zapíchnutá uprostřed tábořiště. Jediným místem v táboře, kde se místo bourání stavělo, byl táborový kruh. Pomalu ale jistě tady pod rukama těch nejzkušenějších dřevorubců rostl závěrečný táborový oheň. Večer, po skončení prací jsme se u něj všichni sešli, abychom si zazpívali, zasmáli se u scének, ale hlavně abychom oficiálně ukončili etapovou hru a bodování jednotlivců. Ti nejlepší samozřejmě neodcházeli s prázdnou. Pro tři (v tu chvíli) děti byl tenhle večer výjimečný asi přece jen o něco víc než pro ostatní. Mohli si totiž konečně sednout na druhou stranu táborového ohně a připojit se tak mezi nás, dosavadní vedení. Jájo, Ksu a Kečupe, vítejte!

Vedení: Už se nikdo nediví, že nám Stoupa šediví.

Nidhogg: Boří se svatyně, dáme sbohem latrýně.

Gullinbursti: Nosíme kila, Dave je víla.

Munin: Zítra jedem domů, od práce a stromů.

Ratatosk: Bourání latrosu, nic nejde bez stresu.

Sobota 19.8.

Den odjezdu – den smutku, ale také těšení se domů. Ještě dopoledne jsme, letos naposled, prošli vstupem do našeho tábořiště a po hrázi Hladového rybníka zamířili směr Dolní Bolíkov. Zanedlouho už nás tak vlak odvážel krajinou České Kanady směrem na Brno, kam jsme dorazili za zpěvu Slavíků z Madridu a nekončícího „eeej“. Pak už jen rozchod na brněnském hlavním nádraží, kde tábor Synové fjordů definitivně skončil.