V předvánočním čase, v sobotu 11. prosince, jsme se vydali s Kamzíky do míst tradice brněnského vánočního stromu republiky. Na srazu se nás sešlo 10 dětí a z vedoucích Pepís, Karas, Moris a Kořínek. Část cesty nás doprovázel Pavel, tatínek od Klikouše, od kterého jsme dostali pozvánku k návštěvě Třešťského Betléma. Rádi využijeme začátkem nového roku na některé ze schůzek.
Venku byla nádherná zima, všude ležely hromady sněhu, a tak jsme se rozhodli vydat se po cestě, po které před pár týdny koňský povoz výše zmíněný strom republiky vezl na brněnské náměstí Svobody. Cesta nás vedla k líšeňskému hřbitovu, kde Pepís popovídala o tom, kdo byli Rudolf Těsnohlídek a Liduška, a kde se právě tradice stromu republiky vzala. Polem a lesem jsme došli k líšeňskému lomu. Sníh na poli byl hluboký a kolem nás jezdili běžkaři. Jelikož správný Kamzík má vždy dobrou výbavu, rozhodli se vedoucí zahrát s dětmi na poli hru o nejvyššího sněhuláka. Děti se rozdělily do dvou skupin a za necelých 10 minut už jsme porovnávali, kdo má vyšší homoli sněhu – ano, sněhuláci se úplně nepovedli, ale zato dětem se hra povedla velice, vítězný tým vyhrál jen o pár centimetrů sněhu navíc.
Prošli jsme kolem cvičiště kynologického klubu a hurá na značenou cestu směrem na Kopaniny. Tady byla první svačinová zastávka. V té době už starší dováděli se sněhovými koulemi. Posíleni svačinkou a zahřáti čajem jsme zahráli další hru – Na třetího. Zapojili se i vedoucí a běhačka na sněhu byla zábava. Cesta dále pokračovala dolů z kopce směrem k Resslovu památníku. Tady děti dostaly od Pepís nálepky do pasů a ještě kousek jsme popošli a na křižovatce za hájenkou odbočili doleva lesní cestou směr nová rozhledna. K té to nebylo daleko a to bylo dobře, protože už se všichni těšili na oběd.
V turistickém přístřešku u rozhledny Liduška jsme „rozbili tábor“, jak se říká, a začali vařit oběd. Jen někteří však měli své vařiče, proto jsme se rozdělili do dvou skupin, část šla s Morisem a Kořínkem na rozhlednu, zbytek s Karasem a Pepís začali vařit. Jakmile první skupina doklohnila, byla na řadě druhá.
Po obědě to byl už jsen kousek do Bílovic. U Liduščina památníku se děti ještě chvíli koulovaly a na infotabuli jsme si přečetli informace k tradici vánočního stromu nejen u nás, ale i ve světě. Zjistili jsme, že poprvé u nás se strom objevil právě v Brně v roce 1924, a to díky panu Těsnohlídkovi a jeho přátelům. Kolem hájenky Lišky Bystroušky, kde se prodávaly vánoční stromečky, kolem výletní restaurace Sokolovna a kolem vily básníka Stanislava Kostky Neumanna jsme došli až na nádraží. Krásně nám to vyšlo a jakmile jsme si stihli označit jízdenky a vytáhnout respirátory, už tu byl vlak, který nás dovezl do Židenic. Přestoupit na autobus a pořádně unaveni domů… užívat si adventní dobu a čekání na Ježíška.
HTML galerie 1