Den první – 18.4.2019, čtvrtek
Sraz v 9 hodin před nádražím v Židenicích. Už se nám to slézá. Jeden kamzík, druhej kamzík a nakonec máme 17 dětí. Společně s vedoucími a praktikanty opravdu slušná partička.
Zpoždění našeho vláčku nás kapánek znervózní, ale nakonec přeci jen přijíždí. Moc nám to nehrálo do karet a měli jsme trochu nahnáno, jestli stihneme přestup. Věřte tomu, jsme šikovní. Stihli jsme to.
Cílová stanice, Javorník nad Veličkou, konečně. Vyskáčeme z vlaku a vydáme se na naši chatu. Úmorných 5 kilometrů s krosnami na zádech. Hrůza. Haha, vy jste tomu věřili? Vždyť to je pro nás Kamzíky úplná brnkačka.
A už ji vidíme, tyčí se v lesích – chata Kristýna. Děti s radostí obsadí altánek a sundají batohy. Po chvilince dorazí hlavní zásobovač a zároveň držitel klíčů – Smrky. Víc nás ale zajímaly ty chleby, které nám dovezl. Napapali jsme se, rozdělili místa na spaní a vyrazili na krátké poznávání okolí. A hlavně – objevení nejbližší studánky. To se sice nepodařilo, ale i tak to byla hezká procházka.
Když teď píšu kroniku, tak už vím, že jsme ji potkali, ale jedni jí říkají „U čápa“, druzí jí říkají prostě „lesní“ a v mapě je označená jako „ochablá“.
Na tento výlet pro nás Karas s Pepís připravili hru Velikonoční poklady. Nasbírané body si každý proměnil za tahy na místní mapě. Každé políčko odhalilo číslo. Dává to smysl? Hmmm. No jistě. Tady je šestka, ob dvě vedle je čtverka, takže o pár políček vedle musí být … dvojka. Sákryš, takže to nebude zas tak jednoduché.
Vyčerpaní, nadýchaní čerstvého vzduchu a hlavně s ukrutným hladem se vracíme do vytopené chaty s na večeři. Smlsneme si na rizotu, zahrajeme pár her a hurá na kutě. Přece jenom jsme toho za dnešní den stihli dost.
Den druhý – 19.4.2019, pátek
I když si někteří z nás mysleli, že nám bude v noci zima, nebylo tomu tak. Ráno zabijácká rozcvička s Kubrtem, ale všichni jsme ji zvládli. Nejsme totiž žádný másla.
Hladové děti nejsou dobrým materiálem pro celodenní výlet, proto není divu, že jsme 3x domazávali další a další chleby s marmeládou. Svačina do batůžků naskládána, pravidla výletové hry „Olagalové“ vysvětlena a šlapem. Prvním cílem je Kubíkův vrch. Pořádně si máknem, abychom ho zdolali. Převýšení není zrovna nejmenší. Krátká pauza a pak honem dál.
Projdeme přes hranice se Slovenskem a najednou jsme v zahraničí! To by jeden nečekal. Zastavíme se až u dalšího rozcestníku a tam si dáme oběd.
Není ho moc, ale co se dá dělat. Na pochodu nám musí chleba se sýrem a paštikou stačit. Salát a jablíčka jako bonus a tak jsme všichni šťastní.
Po několika dalších kilometrech se zastavíme na rozcestí, kde čekáme na Granko s Kartáčkem a vodu a ještě jeden chleba pro hladovce.
Při přestávce zahrajeme taky pár her – ruční fotbal, vybíjenou, ručkovanou s klackem a odpočineme si před poslední fází pochodu. Naše cesta vede přes sjezdovku a tak nás nenapadne nic lepšího, než ji skutálet sudy až dolů. Musím říct, že to byl přeci jen efektivní a rychlý způsob, jak se dostat na cestu, zamotaná hlava byl jen vedlejší účinek, který se dal zvládnout.
No tak změna, nakonec se zastavujeme ještě jednou. A to u hotelu, kde si můžeme koupit ledňáka a chvilku posedět mezi civilizovanýma lidma.
Dorazili jsme na chatu, ušli jsme 17 km a tak se vyčerpaní těšíme na teplé jídlo. Dnes je výborný br. guláš s chlebem. Po večeři se vrhneme na umývání, hry v chatě.
Den třetí – 20.4.2019, sobota
Hledá, hledáš, hledám. Všichni hledáme pruty. Dopolední výlet, vrby si s námi hrají na schovku. Nakonec vyhrajeme a nějaké pruty splašíme. Není jich mnoho, máme ale už dovezené nějaké z Brna od Matouše, takže nám to stačí.
Dneska poobědváme venku – výborné těstoviny s omáčkou bolognese. Chvilka poledního klidu a můžeme pokračovat v programu. Každé Velikonoce se v sobotu odpoledne rozdělíme na dvě skupinky. Holky vevnitř, kluci venku. A barvíme a pleteme. Letos je u barvícího stolu novinka – vytváření přáníček. Díky několika razítkům a lekci krasopisu od Pepís to hned vypadá lépe.
Rychlejší pletači přichystali oheň – na večeři nás čekají buřtíky dvou barev a zpěv s kytarou.
Dál zkoušíme Velikonoční poklady. Míša a Kečup tvrdí, že už na systém přišli. I dalších pár dětí už svůj poklad našlo, ale Karas slibuje, že jich je v mapě, co je písmenek v české abecedě.
Po setmění se nám naskytne ohromný pohled na noční oblohu. Nejbližší město je dost daleko na to, aby nám osvětlovalo (kazilo) výhled. Krása. A pěkná kosa.
Den čtvrtý – 21.4.2019, neděle
Na půl oka bylo ráno vidět, že se holky někam ztrácejí. Hmmm. No jo, vždyť dnes je náš den! Někdo by mohl namítat, že v neděli se nemrská, ale o to těžší to je. Nejdřív je potřeba holky najít. Rozdělili jsme se na několik skupin a začali pročesávat les, latríny a pár kluků se šlo kouknout pod mostek.
Co to v té stráni je? Hýbe se to? Hýbe se to! Jsou naše. Sice to může znít jako hon na divou zvěř, ale nikdo nic nepřehání a navíc všichni kluci poctivě přednáší velikonoční říkanku. Díky tomu se nám všem dostává malované odměny a pentliček.
Následuje beránek, mazanec, marmeláda a kakao. Pak balení a úklid. Není totiž čas ztrácet čas. Cesta domů je docela dlouhá a vlak nám nesmí ujet.
Všechno perfektně stíháme, takže na louce u perónu poobědváme, vyfasujeme svačiny a ještě stíháme kouknout na blízkou rozhledničku.
Nakonec jsme odhalili něco málo přes polovinu Velikonočních pokladů, ale byl to boj. Musíte přemýšlet nad tím, kde odkrývat políčka, ale hlavně tak, abyste zbytečně nenapověděli protihráčům.
Cesta vlakem se dvěma přestupy už je hodně odpočinková. V Židenicích už na nás čekají rodiče a doma zasloužený odpočinek.