Údolím Bílého potoka

Sešli jsme se v den volna díky státnímu svátku, odhodláni k jednodennímu výletu pod krycím jménem Údolím Bílého potoka. Údolí je ve skutečnosti Přírodní park, jehož osu tvoří tok Bílého potoka. Na sraz dorazilo 17 dětí, Karas, Pepís a Moris. Pohodlnou část trasy tvořila cesta šalinou č.8 na Hlavní nádraží, přestup na šalinu č.1 k Zoo Brno a odsud již autobusem 303 do Veverské Bítýšky, zdejšího turistického centra. Pokračování již bylo po vlastních a po modré značce, která nás dovedla k Jarošovu mlýnu.

Mohla začít prohlídka. Pan mlynář na nás měl připravený moc povedený a příjemný prohlídkový program, který též počítal s těmi nejmenšími dětmi. Každý z nás připojil ruce k dílu, abychom získali kompletní příběh koloběhu obilovin od semínka až na talíř, a že to dá práce. 🙂 Projít celou 3 patrovou budovu dalo celkem zabrat a člověku se ani nezdálo, jak ten čas ubíhal a už bylo načase pokračovat v expedici. Samozřejmě pořádný kamzičí odchod by se neobešel bez útoku na stánek s upomínkovými předměty v Jarošově mlýně. Povedlo se, málem jsme jej vykoupili.

Padl čas k svačině na lavičkách před mlýnem, poté se pokračovalo dále po modré. Cesta ubíhala a děti jen počítaly ušlé kilometry. Na zkrácení dlouhého pocitu z cesty se hrála hra molekuly, avšak za chůze. Pro děti radostná nová hra. Blížil se čas na oběd a tak jsme s dovolením souseda obsadili jednu chatku s ohništěm a velkou zahradou kousek před Šmelcovnou. Bylo jasné, že se špekáčky jen tak sami neupečou, a tak následovala hra se dřevem, kterou vyhrála skupinka vedená Murlockem. Dřevo bylo a vedoucí se ujali rozdělávání ohně, zatímco šel Moris s dětmi zahrát hru ponorky. U opékání špekáčků jsme se střídali po skupinkách, a tak došlo ke změně hry a to na Hutututu. Hru si děti sami vyžádaly. Po nějaké chvilce jsme se již s plnými žaludky museli vydat zpátky na trasu.

Nejdříve po modré a později po červené. V původním plánu bylo jít do Maršova a odtud do Brna pohodlně autobusem. Časově jsme to bohužel nestíhali a tak jsme zamířili do Javůrku. Autobus tam přijel takřka okamžitě, co jsme všichni došli na zastávku a se dvěma přestupy jsme se ocitli až v Líšni na námětí Karla IV., kde už rodiče čekali na své ratolesti. I přes chladné počasí to byl krásně strávený den, na který jsme se moc těšili.