Procházka Hádeckou planinou

V sobotu ráno jsme se sešli na Náměstí Karla IV. V ještě zataženém ránu se nás na rohu hemžilo dvacet tři.

S dobrou náladou přišlo deset starších Kamzíků ve složení Carmen, Granko, Kecka, Mara, Marťas, Kuba, Koub, Dave, Příšera a Murlok. S očekáváním, jaký bude jejich první kamzičí výlet, přišlo deset nových Kamzíčátek – Kamča, Tom, Kuba, Gargamel, Lukáš, Veverka, Míša, Kikin, Medúza a Rýša. A na to vše byli nachystaní dohlížet Soupa, Kari a Bára.

Vyrazili jsme pěšky nejkratší cestou na Hády. Prolízky nedaleko Jírové nemohly zůstat bez povšimnutí, a tak jsme první picí a dováděcí zastávku udělali tady. Zkoušeli jsme i rovnováhu na kulatém obrubníku pískoviště a většinou nám to šlo. Zbývalo projít pár ulic, přejít velkou silnici, a už jsme si to pochodovali pěšinkou mezi stromy kolem psího cvičiště a pastviny s koňmi do hádeckého lomu. Dole mezi jezírky jsme si udělali větší pauzu, snědli první část zásob z batůžků a začaly přípravy na hry. Nejdřív musel Stoupa vysvětlit, jak má vypadat správný nástup. Když se všem aspoň na chvilku podařilo zadržet jazyk za zuby, vypuklo to. Začali jsme s házením žabek do vody. Někomu se dařilo až mistrovsky, někomu ne. Nevadí, však my se to naučíme! Pokračovali jsme hrou Rybičky, rybičky, rybáři jedou, kamzíkovsky obohacené o korály. A nakonec brambory. Batůžky na záda a vzůru do kopce.

Další zastávku jsme si dopřáli v jednom z pater bývalého kamenolomu. Plocha je plná nápisů z velikých kamenů, a tak někeří z nás neváhali a sbírku obohatili vlastními kousky. Ostatní zatím upřeně pozorovali spoustu kobylek. Poslední kus cesty na vrchol k vysílači vedl po asfaltové cestě, na které jsme se kochali výhledy na Brno. Poslední stoupání někteří zdolali z posledních sil, protože sluníčko se už v plné síle prodralo skrz mraky, peklo, bylo teplo a zásoby pití se krátily. Nahoře na louce jsme si dali oběd. Posilněni jsme mohli započít herní klání. Hráli jsme Radar, Na třetího, Klikovací a dřepovací vybíjenou, Na honěnou, Čaj rum bum, Ragbi  a starší si s Kari zahráli dokonce tvrdou hru Kafe. Ve tři hodiny, když se začal blížit čas vydat se na zpáteční cestu, jsme už byli značně vysílení. Sbalili jsme všechny věci, udělali společné foto a s tvářemi červenými od sluníčka jsme vyrazili směr Klajdovka zpátky na sraz.