V páteční odpoledne jsme se sešli s Dřevaři na nádraží Brno-Židenice. Poté, co jsme naložili batohy Jurisovi do auta, nastoupili jsme do vlaku a ujížděli do Rájce-Jestřebí. Cesta vedla neustále do kopce, takže jsme se pořádně zapotili, menší děti míň, protože K NAŠEMU PŘEKVAPENÍ pro ně přijel Juris a odvezl je autem do penzionu.
Když jsme všichni dorazili do Čermáka,ubytovali jsme se a z vlastních zásob navečeřeli. Následoval volný program, kdy jsme hráli společenské hry.Později přijeli Kýbl s Matoušem a kolem 23:00 se šlo spát.
Po sobotní ranní rozcvičce následovalo bodování a snídaně. Dopoledne jsme vyrazili na procházku. Nejdříve jsme si nakoupili zásoby v obchodě na náměstí a pak jsme obešli Hřebenáč, Sloupsko-Šošůvskou jeskyni, Kůlnu a další místa v městysu Sloup. V poledním klidu si děti nacvičily scénky na večer a pak jsme si zahráli hru. Spočívala v tom, že malé děcka hledala vedoucí jakožto ohrožené druhy, kteří jim dávali kartičky z pexesa s obrázky Pokémonů. Starší členové měli tyto malé chytat a za to získávali body. Navíc si mezi sebou měli zjišťovat čísla, která měli na zádech. Trošku složitější, ale zvládli to všichni. Potom jsme si odpočali u společenských her v jídelně a po vydatné večeři jsme se šli projít ven. Z nevinné procházky se vyklubala stezka odvahy. Večer proběhla besídka, kde Matouš krásně znázornil Mikuláše. Rozdal dárky jmenovité i losované v tombole a potom už děti předváděly nachystané scénky. Nejlépe ohodnocena byla scénka starších holek (Kari, Méďa, Ijáček, Štěpka), které předvedly akrobatické vystoupení. Zahráli jsme si soutěže v jídelně, při kterých jsme získávali cukroví donesené z domova a až byli všichni nabažení sladkostí a her, šli jsme spát.
Neděle začala tradičně bez rozcvičky. Po snídani jsme si sbalili věci, uklidili pokoje a vyrazili na hru, která vedla Sloupem. Tato hra byla poučná v tom, že na každé zprávě bylo napsáno něco o Sloupu, co jsme doposud nevěděli. Do oběda zbýval čas, a tak jsme se opět zabavili hrami v jídelně. Po jídle vedoucí připravili Jurisovi překvapení. Protože měl nedávno 60. narozeniny, obdarovali ho dortem, nožem s rytinou jeho jména a obrazem, který na schůzce kreslili Kamzíci. Měl radost, a tak jsme spokojení jeho dort snědli. Následovalo vyhoštění z penzionu a vyhodnocení tří dnů strávených ve Sloupu. Když nás Juris odvezl k zámecké zahradě v Rájci-Jestřebí, zahráli jsme si tam pár her, Pepís zadrnkala na kytaru a pak už jsme upalovali na vlak. V Brně jsme se rozloučili a rozešli se domů.